O jak odvážný čin šlo, poznáme z toho, že sotva rok před tim Henri Farman (1874 v Paříži – 1958 tamtéž) první uletěl okruh 300 m dlouhý a že dálkový světový rekord 20 km byl teprve koncem roku 1908 zvýšen Wilburem Wrightem na 140 km (za 140 minut). O Northclifovu cenu se začali ucházet dva Francouzi, kteří měli za sebou nejdelší lety sotva 40 kilometrů. Louis Blériot a Hubert Latham.
Louis Blériot (1. července 1872, Cambrai, Francie – 2. srpna 1936 v Paříži) vystudoval inženýrství na École Centrale Paris. Svůj zájem o letectví předvedl, když v roce 1900 postavil svou vlastní ornitoptéru, typ letadla z raných dob letectví, které za účelem letu napodobovalo ptáky máváním křídel. Blériot a jeho společník Gabriel Voisin (1880 v Belleville-sur-Saone – 1973 v Ozenay, obojí ve Francii) založili továrnu na vývoj a výrobu letadel Établissements Blériot-Voisin. V letech 1903 – 1906 společnost vyvinula několik typů letadel. Po letech, kdy se zdokonaloval v umění pilotáže, se Blériot rozhodl přeletět La Manche.
První pokus podnikl Hubert Latham 19. července 1909 s letadlem Antoinette. Pro selhání motoru neuspěl a 6 mil od anglického pobřeží přistál na vodě.
„Latham již dříve zkoušel pouštět řízeníi z rukou, učinil tak i nyní a snažil se vyfotografovat torpédoborec, který jej doprovázel plnou parou. Nad kanálem se mu však tento kousek nepodařil a okamžik, kdy nevěnoval motoru plnou pozornost, stal se mu osudným. Letoun se zakymácel a motor se v několika vteřinách zastavil. Lathamovi se podařil dosti šťastně posadit letoun na vodu, která byla náhodou klidná. Když ho torpédoborec zachránil, neměl na obleku ani kapky vody. Letoun byl však к nepotřebé. Latham okamžitě objednal v Paříži nový s dodací lhůtou tři dnů, neboť se obával, aby jej Blériot nepředešel. Musel se však nakonec přece spokojili porážkou,“ líčil s odstupem let časopis Pestrý týden.
Pole nedaleko Calais, 25 červenec 1909. Na start se připravil Blériot. Málem by bylo ze všeho sešlo, protože Blériot si předtím dost těžce poranil nohu a na sedačku v letounu se dostal jen za pomoci mechaniků a s velkými bolestmi.
„Bekněte mně, kde je Dover.“ To byla poslední slova, kterými se Blériot obrátil na anglického časoměřiče těsně před startem. Směr naznačený rukou stačil Blériotovi k jeho památnému letu.
Po pěti až sedmiminutovém zkušebním letu zamířil letec nad moře směrem k Anglii. Byly 4 hodiny, 41 minut.
Také Blériota doprovázel torpédoborec Escopette, na němž sledovala let svého muže paní Blériotová. Asi deset minut mohl Blériot řidit svůj směr podle torpédoborce, ale pak jej předletěl a ztratil z dohledu.
Dalších deset minut nechal stroj letě nazdařbůh, neboť neviděl nic před sebou ani za sebou, jeho rychlost byla asi 60 km/h. Teprve poté začal rozeznávat skaliska Doveru.
Břeh se blížil, ale vysoká skaliska nedávala naději na šťastné přistáni. Konečně se Blériotovi podařilo najít místo, kde se skaliska rozestupovala, a přistát na trávníku blíže doverského zámku, kam mu vyložil jeden novinář francouzskou trikolóru jako přistávací terč. Při přistání poškodil vrtuli a podvozek. Pilot však zraněn nebyl (nohu měl v sádře už při startu). Vzdálenost 36,6 km uletěl za 27 minut a 21 vteřin.
V půl šesté loď dorazila do přístavu. To ještě nikdo nevěděl, jak let dopadl, přistál-li Blériot, nebo spadl do moře. Než však paní Blériotová mohla vystoupit na břeh, dorazila k lodi deputace, která jí jménem anglického námořnictva blahopřála k úspěchu manžela. Den uběhl v oslavách za nadšeného vítání. К večeru v 6 hodin se oba manželé opět vrátili do Calais. Ve Francii byl vřele přivítán a získal titul rytíř Čestné legie.
Cena vítězného jednoplošníku ´Blériot XI´ byla 10.000 franků. Letadlo samo vážilo asi 200 kilogramů. „Monoplan Blériot XI je nejmenší a nejlehčí z dosud sestrojených aeroplanů. Rozpětí křídel měří 8,6 m, délka aeroplanu je 7,8 m. Kormidla jsou vzadu; výškové má po koncích malé stabilizační plochy, otáčivé na vodorovném hřídeli. Směrové kormidlo pohybuje se šlapáním, křivení křídel a natáčení zadních ploch stabilizačních děje se jedinou ruční pákou. Motor vítězného letadla je konstrukce Anzaniho,“ popisuje stroj dobový časopis Vynálezy a pokroky. Tříválcový motor měl výkon 18 koní.
V Blériotové dílně pracovalo sedm dělníků a dva učednici pod vedením jednoho inženýra — Saulniera, jehož jméno se stalo později také slavným ve francouzském letectví (Morane-Saulnier). Konečná příprava letounu před startem trvala dva dny. Sám Alessandro Ambrogio Anzani (1877 v Miláně – 1956 v Merville-Franceville ve Francii) přijel, aby překontroloval motor. Po památném letu byl stroj vystaven v jednom velkém londýnském domě, kde si ho během čtyř dní prohlédlo 120 tisíc lidí, přičemž porouchaný podvozek s velocipédovými koly zakrývaly francouzské a anglické vlajky.
Dva dny po Blériotovi podruhé startoval Latham (1883 v Paříži – 1912, Sarh v Čadu), ale spadl do moře opět, tentokráte sotva kilometr od anglických břehů. Ačkoli se Latham věnoval ještě dále letectví, vyvázl vždy šťastné z různých nehod a zahynul teprve později při lovu divoké zvěře v Africe.
V následujících letech se stal Blériot úspěšným podnikatelem, který ve své firmě Société Pour Aviation et ses Derives (známější pod akronymem SPAD) vyrobil tisíce letadel nasazených státy Trojdohody do bojů v 1. světové válce. Vyráběl také automobilové svítilny, motocykly a jízdní kola.
Je pohřben ve Versailles.
Zdroje: Wikipedie; Vlastimil Kout, Pestrý týden, 1944; Vynálezy a pokroky, 1909
