Už v roce 1938 zveřejnil „LIFE“ sérii fotografií o narození dítěte. Pak přinesl neznámé Hitlerovy snímky a jako první americký obrázkový časopis fotografie padlých vojáků Spojených států ve Vietnamu.
Fotografie mladých mužů, které vidíte na následujících obrázcích, uveřejnil časopis „LIFE“ 7. července 1969 a patří 242 Američanům z ozbrojených sil Spojených států, kteří padli v důsledku konfliktu ve Vietnamu v týdnu od středy 28. května do úterý 3. června 1969.
Nasazení sil USA ve Vietnamu dosáhlo vrcholu 30. dubna 1969, kdy tam bojovalo 543 000 vojáků, čili většina amerických ozbrojených sil. Potom se začal jejich počet snižovat v důsledku tzv. „vietnamizace“, což znamenalo, že úlohu čelit Vietkongu a infiltraci vojáků z komunistického severního Vietnamu začaly přebírat jednotky jihovietnamské armády. O toto rozhodnutí se zasadil prezident Nixon v červenci roku 1969, tolik kritizovaný v amerických východních liberálních médiích v čele s novinami „Washington Post“, které byly pro výrazné sovětské zaměření nazývány podle deníku Komunistické strany Sovětského svazu „Pravda“ – „Washingtonská Pravda“. Do konce roku 1969 tak bylo díky Nixonovu rozhodnutí z Vietnamu staženo 115 000 vojáků. Americké ztráty do té doby činily už více než 40 000 padlých.
V té době povinná vojenská služba ve Spojených státech trvala jeden rok, a po ní se mohl každý rozhodnout, zda odejde z armády anebo si službu prodlouží, čehož využil jen malý počet vojáků. V roce 1970 klesl stav amerických vojáků ve Vietnamu asi na 340 000 a o dva roky později jich působilo na vietnamském území již pouhých 24 000.
Po jednání v Paříži roku 1973 Američané své jednotky z Vietnamu stáhli definitivně. Jižní Vietnam tak zůstal v této válce osamocen a jeho armáda již nebyla schopna čelit nepříteli. Během poslední severovietnamské ofenzivy pak byl dobyt 30. dubna 1975 Saigon. Jižní Vietnam kapituloval a začal proces sjednocení země pod jednotným vedením vietnamské komunistické strany.
Pětadvacetiletý expert armády USA, James Thomas Davis o Vietnamu nevěděl téměř nic, když v květnu roku 1961 dostal rozkaz tam odjet. V dopise svému otci, veteránu z druhé světové války napsal: „Ty jsi dělal svou práci ve 40. letech, a nyní jsem na řadě já“. Tom byl přesvědčen, že to co dělá, je velmi důležité a že přispěje ke zmírnění problémů v této části světa. 22. prosince téhož roku byl 12 km od Saigonu zabit při přepadení Vietkongem a stal se první americkou obětí v této válce.
Kromě titulků v novinách jeho rodného města „Livingston Enterprise“ (stát Tennessee) si ve Spojených státech nikdo jeho smrti nepovšiml. Teprve o pět let později prezident Lyndon B. Johnson, který nastoupil do úřadu po zastřeleném J. F. Kennedym, prohlásil, že právě on je „prvním Američanem“, který padl ve Vietnamu. Stejný osud potom stihl dalších 58 209 příslušníků americké armády, 305 000 jich bylo zraněno a 2000 zůstalo dodnes pohřešováno.
