mapa regionů
zavřít mapu
Jedna z nejoblíbenějších českých zpěvaček, hereček a dabérek, nezahálí ani v době nouzového stavu, kdy se stejně jako většina rodičů s dětmi věnuje distanční výuce. Loni na podzim fotila pro charitativní kalendář Proměny Nadace Archa Chantal, natáčí nové videoklipy a věnuje se práci v dabingu.
Jak moc pandemie ovlivnila nebo změnila váš život?
Život herce se z jeviště přesunul před kameru nebo za mikrofon. Život muzikanta z pódia do studia… Není to lehká doba, ale tvoří se pořád. Tedy mezi on-line výukou a obstaráváním neprodávajících se pomůcek do škol…
Co vám nejvíc pomáhá, když vám právě není úplně do tance a do zpěvu?
Muzika, dobrá literatura, učení se nových věcí a taky spánek. Sport, chůze, čerstvej vzduch… člověku stačí málo.
Snažíte se stále pracovat a být aktivní. Loni na podzim jste se podílela na charitativním kalendáři Proměny, který se pro rok 2021 nese v duchu filmových proměn. Jakou proměnu si tvůrci kalendáře připravili pro vás?
Stala jsem se na chvíli herečkou Charlize Theron. Byla to občerstvující a radostná práce. Navíc Chantal Poulain vnímám od natáčení Hradu z písku jako součást své herecké rodiny ─ tehdy mi hrála maminku. Takže prostě dvojitá radost.
Představila jste také nové klipy k písním z vašeho zatím posledního CD Růže, klipy Vrať se se Sámerem Issou nebo Jen se směj s Danem Dobiášem. Jaké jsou ohlasy fanoušků?
Zrovna ty dva, které jste vyjmenovala, z Růže nejsou, ale Milování (za to dostala režisérka Tereza Hirsch už pěkných pár cen na festivalech v zahraničí), Růže nebo třeba Big Ben jsou vlajkové lodě z Růže. S Danem to bylo velmi specifické, písnička Jen se směj totiž vyšla už před sedmnácti lety a teprve teď na ni vznikl klip. Jsme, jak vidíte, opravdu rychlíci!
Pro mnohé bylo nejen překvapivé vizuální provedení vašich nových klipů, ale i vaše spolupráce právě se Sámerem Issou. Čí to byl nápad?
S tím přisel Sámer. Neznali jsme se, takže hodně záleželo na tom, jak si budeme rozumět. Milion lidí před ním varovalo mě a spousta lidí jeho zrazovala od spolupráce se mnou. Ale nedali jsme na řeči a už spolu děláme druhou písničku a jsme kámoši. Práce s ním ve studiu je inspirativní a naprosto profi. Je to dříč.
Na většině vašich nových klipů spolupracovala jako režisérka Tereza Hirsch, s níž jste natočila film Beyond Her Lens, inspirovaný životem a prací válečné fotografky Jany Andert. Film byl nominován na mezinárodní ocenění Hollywood International Golden Film Award a zabodoval i na losangelských filmových cenách, kde získal hlavní cenu v kategorii nejlepší film. Jaké bylo natáčení tohoto filmu?
Tereza je úžasná a myslím, že naše pracovní propojení je nebývalé. Nemusíme si na place nic dalekosáhle vysvětlovat. Prostě se chápeme. Film Beyond Her Lens už dostal tolik cen, že se v nich ztrácím, ale její tvorba má vždy přesah a hloubku. Těším se na každý její nový nápad.
Za roli Alex ve filmu Beyond Her Lens jste na losangelských filmových cenách získala ocenění v kategorii Inspirativní žena ve filmu. Čekala jste takový úspěch?
Nečekala vůbec. Ale ukázalo mi to, že se mám možná tak trochu vrátit k dramatickým rolím. Po konci angažmá v divadlech, kdy jsem odjela na osm let pryč, jsem trochu s dramatem ztratila kontakt. Ale už se zase nacházíme.
Co považujete za svůj zatím největší úspěch?
Svoje děti! A v práci? Že pořád dělám to, co mě baví. Že si jedu v mém milovaném dabingu, že točím příběhové klipy, že mám na stole krásné scénáře… A že už vím, že to, co vás nezabije, vás dokonale posílí!
Hodně se věnujete dabingu. Co vás na dabování baví? Existuje nějaká herečka nebo postava, které byste ráda propůjčila svůj hlas?
V dabingu mě baví ta pestrost a nepředvídatelnost. Ale připojila bych k němu i třeba práci pro rozhlas a načítání knížek. Všechno je to práce s hlasem a emocí a baví mě to moc.
A co oblíbené postavy? Ztvárnila jste řadu rolí, dabovala spoustu postav. Přirostla vám některá k srdci, máte ji raději než ty ostatní?
Některé se mnou prošly kus života, takže jsou už mojí součástí. Určitě Julie a Johanka z Arku, pak taky mimořádně napsaná Markéta z Shakespearova Richarda III. To jsou dramatické kousky za odměnu.
Podle čeho si vybíráte práci, když je to možné?
Podle lidí, kteří na projektu pracují. Času není tolik, jako když nám bylo dvacet, takže je fajn být na place s profíkama, kteří vás posouvají dál.
Ke svým písničkám si občas sama píšete texty. Kde čerpáte inspiraci?
V sobě. V tom, co zažívám. Ale nepíšu je jako profík, jen emotivně. Takže se za textařku nepovažuju. Mám v rodině jednu z nejlepších textařek v České republice, a to pak přesně víte, jak tvoří profi textař. Já vždycky píšu, jen když mám emoce v papiňáku!
Stíháte sledovat dění na naší hudební scéně?
Tady je tolik nových šikovných lidí!!! Ať už v muzice nebo ve filmu. Třeba Pokáč, Mirai, krásné filmy dělá Slávek Horák, Ruda Havlík…
Jakou muziku nejraději posloucháte ve volném čase?
Mám ráda takové ty nakřápnuté hlasy. Možná proto, že můj soprán nakřáplej není… Vždycky se nám líbí to, co sami nemáme!
V současné době se moc plánovat nedá, stejně se ale zkusím zeptat, jaké máte představy o své práci, až pandemie skončí? Co vás čeká, na co se těšíte, co připravujete?
Já pracuji neustále na desce Růže. Je na ní spousta pěkných věcí, a ty teď v klipech pouštím do světa.. A co bude po pandemii? No tak v první řadě doufám, že začne škola!
Máte dva malé chlapce, se kterými musíte zvládat distanční výuku. Jak ji děti zvládají a co vám na této formě učení přijde nejtěžší?
Jeden chodí do první, ti to snad dají bez ztráty kytičky a s láskou k učení, ale ti ostatní… Ale člověk se vyhrabe ze všeho, hlavně se musí číst. Bez toho jsme jen proplouvající existence.
Narodila jste se v Praze a je o vás známé, že ráda všude chodíte pěšky, máte ji tedy jistě dobře prošlápnutou. Jaká místa máte nejraději?
Vyšehrad, Kampu, Podolí, Strašnice, Letnou… těch krásných míst je tolik! Dělím je na ty, kde jsme něco točili a mám spojené příběhy těch filmů s dotyčným místem, a na dětská hřiště!
Kdybyste mohla něco na Praze vylepšit či změnit, co by to bylo?
Sázela bych víc stromů na parkovištích mezi stojícími auty a na cestách, kudy jezdí maminky s kočárky, aby v létě měli všichni stín a aby bylo zeleněji…
Máte nějaké životní motto, kterým se řídíte?
Buď cestu najdu, nebo si ji udělám.
Co byste popřála sobě a čtenářům do nového roku?
Zdraví, hezké vztahy, málo komplikací v práci a kousek štěstí ve všem… a lásku:)
Box
Lucie Vondráčková
Herečka, zpěvačka, dabérka.
– Narodila se v Praze, pochází z muzikantské rodiny, její otec Jiří Vondráček je známý muzikant, matka Hana Sorrosová textařka.
– Od malička se věnovala zpěvu, tanci, baletu, gymnastice a stepu. Poprvé se před kamerou objevila v devíti letech, kdy hrála v seriálu Území bílých králů.
– Vystudovala hudebně-dramatický obor na pražské konzervatoři, v roce 2006 úspěšně zakončila doktorandské studium kulturologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
– Věnovala se také studiu jazyků, které studovala v Německu, Anglii, USA, Francii i ve Španělsku, osm let žila v Montrealu v Kanadě.
– Vydala více než deset alb, která získala ocenění Zlatá i Platinová deska. V anketě Český slavík se od roku 2007 umisťovala v první trojici interpretek, pětkrát zvítězila v divácké anketě TýTý v kategorii zpěvačka.
– Na filmových cenách v Los Ageles získala ocenění v kategorii Inspirativní žena ve filmu za roli ve snímku režisérky Terezy Hirsch Beyond Her Lens, byla nominována na cenu Františka Filipovského za dabing, je držitelkou ceny Neviditelný herec za práci v rozhlase.
– Ztvárnila řadu divadelních, muzikálových a filmových rolí, věnovala se práci v rozhlase a dabingu.
– Je matkou dvou synů, Matyáše a Adama.
