Připomeňme si tedy tohoto herce, režiséra, fandu fotbalu, činorodého a obětavého člověka, který se bohužel narodil a žil v době, kdy totalismus jedné vlády zhatil život nejednoho nadaného člověka. A to k příležitosti 95. výročí vzniku Českého rozhlasu, jelikož i on nemalou měrou přispěl svou prací k budování jeho začátků.
Ivan Jandl se narodil 24. 1. 1937 v Praze do rodiny účetního Klementa Jandla a jeho ženy Boženy. I přes to, že jako malý prodělal obrnu, věnoval se fotbalu, dále chodil na klavír i do hereckého kroužku. Zkrátka všestranně nadané dítě. Díky jeho nepřehlédnutelnému talentu již v roce 1947 dostal svoji první filmovou roli. V té době byl již mladý Ivan Jandl členem Dismanova rozhlasového dětského souboru. Právě tam ho objevil švýcarský režisér Fred Zinnemann, který hledal mladého herce do připravovaného filmu Poznamenaní.
„Ten režisér sem tenkrát přijel do budovy pražského rozhlasu, protože prakticky po celé Evropě hledal dětské představitele. Zúčastnil se zkoušky Dismanova souboru a tam mě také slyšel, a tak jsem se dostal do Švýcarska, kde se ten film točil,“ řekl v jednom z mála rozhovorů pro Český rozhlas herec Ivan Jandl.
Přestože měl film, za který získal Oscara, světový ohlas, do povědomí české veřejnosti se nedostal. Vztahy mezi Spojenými státy a zeměmi pod sovětským vlivem byly stále napjatější. I proto si Jandl Oscara nemohl osobně převzít. Všechny cesty k úspěchu v zahraničí mu byly odříznuty a doma se o něm nemluvilo ani nepsalo. Kvůli přijetí amerických ocenění mu po komunistickém převratu v únoru 1948 tento režim, jak už tak bývalo zvykem, neumožnil ani vysokoškolské studium herectví.
Podařilo se mu úspěšně dostudovat pouze na libeňském gymnáziu, kde byly jeho spolužáky například: herečka Jana Hlaváčová a režiséři Hynek Bočan a Miroslav Vildman. V této době v roce 1955 také založil dramatický sbor Studio 9. Od roku 1965 do roku 1972 pracoval v Československém rozhlase nejdříve jako programový dispečer a později jako rozhlasový hlasatel. Toto místo musel opět z politických důvodů opustit.
Nadále se věnoval divadlu. Jeho nejvýznamnějším počinem byla herecká, dramaturgická i režisérská práce v hereckém klubu Gong. Zde se mu dostalo zadostiučinění.
Mezi členy ansámblu v Gongu patřili Jana Hlaváčová, Naďa Konvalinková, Miroslav Vildman, Hynek Bočan nebo Ladislav Cvekl. Jandlem režírovaná představení oceňovali jak diváci, tak odborní porotci na festivalech. Pod jeho vedením soubor uvedl operu Evžen Oněgin od Alexandra Sergejeviče Puškina a spoustu dalších úspěšných děl.
Dalo by se říci, že jeho život již od útlého mládí střídaly vzestupy i pády.
Nejinak tomu bylo i ke sklonku jeho nepříliš dlouhého života, který byl doprovázen nemocemi a zhoršeným sluchem. Jeho poslední tvůrčí prací a zároveň velkým koníčkem bylo hlasatelství fotbalových zápasů TJ Lokomotiva Praha. Zájem projevil i fotbalový klub Bohemians Praha, ale to pro sparťana srdcem i duší nebylo to pravé.
Konec života prožil často ve společnosti alkoholu, bezdětný, s pocitem zneuznání svého talentu i práce.
