Pocházíte z malebné jihočeské vesnice Hrdějovice, kde jste žil do svých osmnácti let. Jak jste se dostal ke zpívání?
Nejsem sice z hudební rodiny, protože mamka a taťka se muzice nevěnovali, ale muzikantem je můj dědeček, který hraje na trumpetu a také zpívá. Byl to on, kdo přesvědčil naše, že je ve mně nějaký talent, aby mne přihlásili do základní umělecké školy. To mi bylo pět let, kdy jsem se muzice začal věnovat. Do ZUŠ v Českých Budějovicích jsem pak chodil skoro do osmnácti.
Odmaturoval jste na gymnáziu a přijímací zkoušky jste dělal na Vysokou školu ekonomickou. Co vás k tomu vedlo?
Muzika mne pořád bavila, obětoval jsem jí veškerý volný čas, ale rodiče říkali, že je to sice pěkné, že však by nebylo špatné mít takové zadní vrátka a tak jsem začal studovat. Přitom jsem stále zpíval a měl štěstí, že se mi poštěstilo se dostat do velkých profesionálních produkcí, kde jsem dostal první menší role a pak další a další. No a času bylo čím dále méně, školu jsem tedy opustil a věnoval se naplno muzice.
A rozhodl jste se, že se budete muzikou živit…
To bylo vždycky mé přání, ale nikdy to nebylo tak rozsáhlé, aby mne jen muzika uživila. O to bylo mé rozhodování náročnější.
Dnes už máte na kontě celou řadu muzikálových rolí. Je některá, která vám nejvíc přirostla k srdci?
V podstatě každá role měla něco specifického, co se dá těžko popsat a každá mne bavila jinak. Nemůžu opomenout Mušketýry, kde jsem si zahrál d´Artagnana, to byla taková moje v dětství vysněná role. Tenhle muzikál jsem viděl někdy v patnácti, do té role jsem se zamiloval a najednou jsem měl možnost si ji i zahrát s takovými protagonisty jako byl Pepa Vojtek nebo Péťa Kolář, na které jsem koukal a najednou jsem stál vedle nich.
S dalším muzikálem, s Casanovou, jste se podíval až do jihokorejského Soulu.
Hráli jsme tam na muzikálovém festivalu, kde byly soubory z celého světa a my jsme tam týden vystupovali s Casanovou ve Státní opeře. Představení se odehrávalo v češtině s korejskými titulky.
V Hudebním divadle Karlín excelujete v roli Honzy v muzikálu Čas růží s písněmi Karla Gotta. Jak jste tu roli získal?
Normálně jsem šel na konkurs jako každý jiný, musím říci, že nás tam bylo opravdu mnoho, zájem byl opravdu obrovský, přihlásilo se kolem dvou tisíc lidí, kteří počítali, že se muzikál bude hrát hodně dlouho a bude úspěšný. Prošel jsem konkursem a byl to Karel Gott, který si mne vybral, protože postava Honzy je vlastně tak trochu Karel Gott.
Další vaše velká role je teď Král Ludvík v Muži se železnou maskou Michala Davida v Divadle Broadway. Co vás přitahuje na této roli?
Král Ludvík je moje první dvojrole, protože hraju dvojčata, Ludvíka i Filipa. A nejzajímavější je, že si mohu zahrát jak toho záporáka, tak toho klaďase. Doposud jsem hrál jenom kladné role a ono je příjemné si občas zahrát i toho „hajzlíka“.
A co se vám hraje lépe?
Každá ta poloha má něco do sebe. Pravda je, že v té negativní se zatím ještě tak trochu hledám, jak jsem řekl, je to moje první záporná role.
Zásluhou televize a show Tvoje tvář má známý hlas vás znají diváci po celé republice. Jaký je to pocit, přeci jenom je to poněkud jiné než divadelní prkna.
Samozřejmě je to skok, když vezmete, že v divadle mne u každého představení vidí kolem tisíce lidí. Rozhodně to nejsou dva miliony jako tomu bylo u televize. Lhal bych, že mne to netěší, že nemám radost, protože mám mnohem více možností více lidem ukázat, co ve mně je.
Jaké jsou vaše záliby?
Tím, že od mala jsem se věnoval hudbě, tak samozřejmě hudba je stále na prvním místě. Mým koníčkem je má práce. Mám rád kino, hrozně rád se dívám na filmy, dobré jídlo, sport.
Zpíváte si i doma?
Prakticky pořád. Bez zpěvu to nejde, musím cvičit nebo když se potřebuju něco naučit. A teď pracuji na nové kapele, takže ty nápady přicházejí dnes a denně.
O většině herců a zpěváků se říká, že jsou dobrými kuchaři. Platí to i ve vašem případě?
Bohužel na vaření nemám moc času, výborným kuchařem je ale můj táta, takže jsem od něj leccos pochytil a odkoukal. Takže když na to přijde, tak si umím uvařit a myslím si, že dobře. Jinak ale u nás doma vaří většinou partnerka.
Které jídlo máte nejraději?
Neříkám, že jsem úplně gurmán, spíše jenom gurmet, protože vyhledávám od každé kuchyně něco. Takže jestli je to česká, čínská, italská, thajská, nebráním se ničemu, ale od každé mám rád něco. A lhal bych, kdybych řekl, že nemám rád svíčkovou nebo vepřo, knedlo, zelo.
A co rád pijete? Pivo, víno nebo něco ostřejšího?
V podstatě je to úplně stejné jako s tím jídlem. Takže mně třeba chutná bílé víno, ale jenom některé, pivo si dám také, vždyť jsem z Budějovic, to bych byl proti sobě, ale chutná mi i Plzeň. Když něco ostřejšího, tak dobrý rum.
Jak vypadá váš všední den, když náhodou nic nemusíte. Mnoho jich asi není…
Volného času opravdu moc není, protože hraju prakticky každý den, ale když to jde, tak se snažím relaxovat a řešit hlavně resty – maily co jsem zanedbal a řeším termíny.
Co vám spolehlivě zvedne náladu?
Mám rád teplo, v zimě jsem tak trochu melancholický. Vítám, když se někde trochu rozsvítí sluníčko, mám hned lepší den. A těším se na léto.
Od svých osmnácti let žijete v Praze. Považujete se tedy už za Pražáka?
Určitě ne. Protože já jakmile jedu po Praze autem a nemám zapnutou navigaci, tak se okamžitě ztratím. Ale možná někdy budu, když si vše zapamatuji.
V Praze ale moc nevyniknou schopnosti vašeho rychlého auta…
To máte pravdu. Jsem automobilový nadšenec a auta mám rád. Pořídil jsem si Porsche… pro mě splněný klukovský sen. Vynahradím si to za Prahou nebo když jedu za rodinou na jih Čech.
Co o Janovi (ne)víte
– Narodil se 9. srpna 1989 v Českých Budějovicích
– Zpěvák a muzikálový herec
– Účastník soutěže Česko hledá Superstar a čtvrté řady show Tvoje tvář má známý hlas
– Žije s přítelkyní v Praze
