Lidově se osmákům přezdívá chilská veverka. Původ jména „osmák“ můžeme hledat v souvislosti s jeho zuby. Stoličky osmáků mají totiž žvýkací plošky, které tvarem připomínají osmičky.
Díky své inteligenci a sociální povaze se osmáci stali oblíbenými domácími mazlíčky. Jsou poměrně nenároční na chov. Protože, jak již bylo uvedeno, jsou osmáci velmi družní a společenští, ve volné přírodě žijí v takzvaných rodinách, které jsou tvořeny jedním samcem a několika samicemi s mláďaty. Velké rodinné skupiny pak vytvářejí kolonie, které často mívají až dvě stě členů. Z tohoto hlediska je tedy i v domácím prostředí vhodné chovat více zvířátek najednou. Osmák, který by žil sám, nebude tak hravý, veselý, čilý a aktivní.
Osmáci dosahují délky kolem dvaceti centimetrů, přičemž téměř polovinu celkové délky těla představuje dlouhý, úzký ocásek. Ten bývá velmi křehký a osmák tak o něj může snadno přijít. Ulomený ocásek pak již ani částečně nedorůstá. Hmotnost osmáků se zpravidla pohybuje v rozmezí dvě stě až tři sta gramů. Nápadné jsou na jejich těle zejména poměrně velké uši, které dosahují rozměrů až kolem tří centimetrů.
Ve volné přírodě se osmáci nedožívají příliš vysokého věku, neboť se velmi často stávají potravou predátorů. V domácím prostředí se však osmáci naopak obvykle průměrně dožívají poměrně vysokého věku okolo pěti až šesti let, někteří jedinci žijí dokonce i osm let.
Jednou z jejich nejoblíbenějších pochoutek a zároveň i základním prvkem stravy je seno, občas pak rozhodně nepohrdnou ani kouskem zeleniny. Nejlepší je, pokud má každé zvířátko svoji vlastní misku na krmivo. Předejde se tak případným „rvačkám“ o potravu a následnému strádání toho osmáka, který má případně ve skupině nižší postavení. Ke svému čištění potřebují písečnou koupel. Pokud se vám volně pohybují po bytě, často mohou okusovat kabely a dráty, a to i pod napětím.
