Ledovec zde zahubil veškerý život, všechny rostliny i živočichy. Druhy, které obývají Fennoskandinávii dnes, se postupně nastěhovaly z okolních nezaledněných oblastí až po roztání ledovce. Tedy kromě lumíků…
Lumík norský je jeden z mnoha druhů lumíků, nevelkých hlodavců příbuzných našim hrabošům. Je o nich známo, že se poměrně pravidelně přemnožují. Vědci se původně domnívali, že se tak děje v letech, ve kterých je nedostatek jejich predátorů, například polárních lišek. Dnes však již mezi vědci převládá hypotéza, že jejich celkem pravidelné přemnožování souvisí s délkou ročních období. K přemnožení pravděpodobně dochází, když po krátké zimě následuje dlouhé jaro a léto, tedy období, kdy se lumíci rozmnožují.
Lumíci disponují velkou reprodukční schopností. Dospívají již po necelém měsíci od narození a potom už mohou mít každé 3 – 4 týdny 6 – 8 mláďat. Přírůstky v jejich populaci tak přibývají exponenciální řadou, a to i přes skutečnost, že mnoho mláďat se dožívá jen několika dnů a někteří slabší jedinci umírají dokonce okamžitě po porodu. V období zimy lumíci nespí, jsou aktivní pod sněhovou pokrývkou. Z tohoto důvodu pak pravidelně migrují, v zimě se z nížin, kde je nedostatek sněhu, přesouvají do vyšších poloh s vysokou vrstvou sněhu, která je chrání před mrazem.
Zvláštní je pak historie jejich evoluce. Poprvé lumíka norského popsal švédský přírodovědec a lékař, zakladatel zoologické a botanické systematické nomenklatury Carolus Linnaeus (1707 – 1778) v roce 1758. Lumík norský je jediným endemitním obratlovcem Fennoskandinávie, což v praxi znamená, že tento druh žije výhradně pouze na tomto území, a to pravděpodobně z toho důvodu, že jako jediný přežil poslední zalednění Fennoskandinávie přímo na místě, tedy alespoň na základě výsledků vědeckého výzkumu.
Vědci k tomuto zjištění došli náhodou. Vycházeli z domněnky, že pod ledovcem žádné zvíře nepřežilo. Chtěli tedy zjistit, odkud se lumíci po ústupu ledu vrátili na sever. Postupovali tak, že porovnávali DNA z pozůstatků lumíků žijících v době zalednění v okolí ledového příkrovu s DNA současných lumíků. I když byly obě tyto DNA podobné, nikde nebyli nalezeni lumíci s tak shodnou DNA, aby je vědečtí pracovníci mohli považovat za přímé předky dnešní populace lumíka norského.
Po vyloučení všech ostatních možností došli vědci k závěru, že současní lumíci norští nepřišli odnikud. Jedná se o původní lumíky, kteří zde žili ještě před zaledněním. Vědci se domnívají, že pravděpodobně nějaká menší populace lumíků zde mohla v izolaci přežít na nějakém chráněném nezaledněném místě, kupříkladu na mořském pobřeží nebo na horské plošině, kam ledový štít nedosáhl. S určitostí však přesně nevíme…
