• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Medicína pro lidi. Poradna doktorky Skulínkové

    15.6.2024
    Kristina Skulínková

    Medicína tradiční, přírodní, alternativní, komplementární, integrativní… to jsou různé názvy pro léčebný přístup k člověku, který se liší od dnes nejrozšířenější medicíny, kterou označujeme jako západní, ortodoxní, založenou na důkazech. V čem jsou tyto dva přístupy jiné?

    Asi se shodneme, že základem všech léčebných systémů by mělo být blaho člověka a nastolení jeho zdraví – jak tělesného, tak duševního. Zajímavé je, jak různě k tomuto cíli směřují jednotlivé systémy léčení. Možná se nám při porovnání dvou výše uvedených medicín hned vybaví na jedné straně přirozenost a příroda, na druhé přetechnizovanost a chemie. Mně se ale zdá, že základní rozdíl tkví ještě v něčem jiném.

    Každý je originál

    Ve většině směrů tradiční medicíny se potkáváme s přístupem velmi pečlivé individualizace léčení. Když přichází nemocný člověk, je mu konkrétní léčebný postup, dieta nebo léky doporučen dle toho, jakou má konstituci. Jinými slovy – není kašel jako kašel, nejsou trávicí problémy jako trávicí problémy, únava jako únava a podobně.

    Indie, Čína i Řecko

    Když se podíváme třeba na tradiční indickou medicínu neboli ájurvédu, vidíme, že lidi rozděluje do třech základních konstitučních typů, přičemž každému vyhovuje jiná životospráva a každý potřebuje pro léčení svých neduhů něco jiného.

    Stejně tak tradiční čínská medicína se zabývá pěti základními prvky, a jejich nerovnováhou vysvětluje jednotlivé zdravotní obtíže. Tento individualizovaný přístup mi přijde geniální!

    Dokonce i ve starověkém Řecku potkáváme podobný přístup, určující především odlišný temperament, a nesoucí s sebou různé charakteristiky jednotlivce – jistě znáte rozdělení na sangviniky, choleriky, melancholiky a flegmatiky. Lidé jsou zkrátka různí a je dobré to brát v potaz.

    Jeden důkaz pro všechny

    Západní medicína, která vyznává přístup EBM neboli medicíny založené na důkazech, se naproti tomu zaměřuje na to, co mají lidé společného, a ne na to, v čem se odlišují.

    Data pro své postupy čerpá z rozsáhlých studií prováděných na velkém množství lidí, a netypické málo četné výsledky se do statistik takřka nepromítnou, ač jsou reálné a vztahují se k určitým typům osob.

    Většinou tedy pracuje s jakýmsi „průměrným člověkem“, který ovšem prakticky neexistuje.

    Nutno ovšem říci, že s pokrokem vědy až na úroveň molekul a lidského genomu se už začínají brát více v úvahu i jednotlivé podtypy lidí a už začínáme čím dál tím víc i v západní medicíně více personalizovat léčbu.

    S rozumem a citem

    Poselstvím tohoto zamyšlení je to, že bychom v léčebných přístupech měli vycházet jednak z ověřených dat, jednak z odlišností nalezených u konkrétního pacienta.

    A nesnažit se ho za každou cenu nacpat do nějaké škatulky, kam nepasuje, nepopírat jeho odlišné potřeby i odlišné reakce na léčbu. Jako ve všem je i v léčení potřeba používat jednak zdravý rozum, jednak dostatečný cit.

    Zdroj: autorský text



    Nepřehlédněte