Technický stav pražských mostů není dobrý. A podobně jsou na tom mosty i ve zbytku republiky. Od roku 2001, kdy došlo k předání péče o mosty ze státu na kraje, se jejich počet v nevyhovujícím stavu zdvojnásobil.
Na závažnost situace upozornilo v podstatě až zřícení Trojské lávky v roce 2017, po které se kontroly mostů i jejich údržba zintenzivnily. V Praze vede přes Vltavu 18 mostů a celkem jich je tu evidováno téměř 700. Údržba velkých mostů stojí stojí desítky až stovky milionů korun. To na sebe váže velkou část peněz, které už potom někdy nezbývají na nutné opravy dalších desítek až stovek malých mostů.
„Současný stav je důsledek zanedbání trvalé údržby a péče o mosty,“ řekl Našemu REGIONU docent Tomáš Rotter ze stavební fakulty ČVUT. Praha na tom podle něj ale ještě není nejhůř. I když stav některých pražských mostů je opravdu špatný, Technická správa komunikací o nich podle Rottera ví a pracuje na nich.
Praha teď například opravuje Barrandovský most, který je po více než třiceti letech intenzivního provozu ve špatném stavu. Jeho rekonstrukce si vyžádá zhruba 600 miliónů korun a potrvá až do roku 2025. S opravou kubistické památky Libeňský most ve výši dvě miliardy korun by se mělo začít v roce 2022. Počátkem letošního roku se rozhodlo i o opravě nejstaršího a nejznámějšího pražského mostu – Karlova.
Nejhůř jsou na tom Středočeši
Přestože je řada pražských mostů v povážlivém stavu, některé kraje jsou na tom ještě mnohem hůř. Například Středočeský. Ten má v neuspokojivém stavu 28 % mostů na silnicích 2. třídy. „Středočeši mají sice silnic i mostů nejvíc, ale úměrně tomu musí věnovat prostředky na to, aby byly v dobrém stavu. A to se bohužel teď neděje,“ vysvětlil Rotter.
Na silnicích 3. třídy má nejvíce poškozených mostů Jihomoravský kraj – dokonce 39 %. Nejlépe na tom jsou naopak v Karlovarském kraji a Jihočeském kraji. Tam je podíl mostů, které bude potřeba opravit, výrazně nižší. Rozdíly jsou opravdu značné. „Kraje mají určité množství finančních prostředků a sami si rozhodují, jestli je použijí na školství, na zdravotnictví, na kulturu nebo na dopravní infrastrukturu. A tu kraje často zanedbaly,“ řekl Rotter. Proto je teď ve špatném, velmi špatném nebo havarijním dvakrát tolik mostů než před dvaceti lety.
Situace je nepřehledná také kvůli tomu, že stát zanedbává svůj dozor nad vlastníky mostů, jimiž jsou buď kraje, Ředitelství silnic a dálnic či města a obce. Ti by měli o svůj majetek důkladně pečovat, ale některé obce o tom, že vůbec nějaký most vlastní, často ani neví. Ministr dopravy Karel Havlíček tento stav označil za časovanou bombu a chce zřídit odbornou komisi pro mosty. V ní budou mít jednotlivé instituce –odbory z ministerstva dopravy, správa železnic, ŘSD, Státní fond dopravní infrastruktury atd. – své zástupce, a péče o mosty bude koordinovanější.
Vrchní státní dozor nad vlastníky mostů přitom nařizuje zákon o pozemních komunikacích. To se ale dlouhodobě neděje. Podle Rottera byla tato povinnost zanedbávána již za minulých ministrů dopravy Ťoka a Kremlíka a teprve teď se k ní ministr Havlíček vrací. „Tím by se mohl stav mostů zlepšit, protože by se přesně vědělo, kolik jich je v nevyhovujícím stavu, i jaké prostředky na jejich opravy je potřeba vynaložit,“ je přesvědčený Rotter.
Že je možné zvládat údržbu mostů i bez závažnějších potíží dokazuje například stav železničních mostů, který je podle Rottera dlouhodobě dobrý. Je to prý proto, že na železnici už od Rakouska-Uherska existují pravidla, režim a zodpovědnost. Nad všemi mosty je jeden správce, a proto mohou dráhy bez problémů provozovat mosty i sto, sto dvacet let staré.
Kauza Trojská lávka
V prosinci 2017 se zřítila Trojská lávka mezi pražskou čtvrtí Troja a Císařským ostrovem a při pádu se zranili čtyři lidé. To vedlo ke zvýšenému zájmu o stav mostů v celé republice. V polovině září letošního roku začal soud s projektantem lávky Jiřím Stráským a bývalým vedoucím oddělení mostů Technické správy komunikací Antonínem Semeckým. Za obecné ohrožení z nedbalosti jim hrozí až osm let. Podle Stráského se ale na stavu mostu podepsalo používání solí při zimní údržbě, kvůli kterým korodovala ocelová předpínací lana, povodeň v roce 2002 i neodborná oprava konstrukce v roce 2012. Na přelomu října a listopadu bude na stejném místě zprovozněna lávka nová v hodnotě 150 milionů korun.
