Je medicína jednoznačná věda? Má každá nemoc objektivně odhalitelnou příčinu? Jsme shluky chemikálií reagující předvídatelným způsobem? Funguje každý lidský organizmus stejně?
Zdánlivě snadné otázky s nepřekvapivě složitými odpověďmi…
Čím déle se pohybuji na poli medicíny, jako průvodce, jako detektiv v koloběhu stonání a léčení, tím více si uvědomuji starou pravdu: „vím, že nic nevím“
Medicína založená na důkazech
V posledních letech se stále skloňuje ona Medicína založená na důkazech (Evidence Based Medicine). Toť svatý grál a v současnosti „jediná správná“ věda. Lékařství je rozhodně věda, a buďme rádi, že takové je. Že už nás neléčí zaklínači a šarlatáni, že nemoc není zahalena pověrou. V posledním století došlo k tak neuvěřitelnému pokroku medicíny, že se vědci mnohdy mohou cítit jako bozi, odhalující a manipulující živou hmotou až na úroveň buňky, ba atomu. Hodně toho jde vyzkoumat, hodně ovlivnit, provádíme pokusy, potvrzujeme hypotézy, dokážeme do velké míry předvídat chování živého organizmu. Ale…
Člověk založený na emocích
Ale do značné míry to chování živého organizmu nejsme schopni předvídat. Něco nás na něm překvapí, něco vyvrátí naše představy, něco se zařadí takřka do škatulky zázraku – neuvěřitelné vyléčení, nebo naopak vědecky nevysvětlitelné chřadnutí. Proč? Inu, člověk je tvor mnohovrstevný, má tělo a má mysl a emoce, má duši. A rozklíčovat tento koktejl multidimenzionality už je nad schopnosti bádání těch největších mozků. Tváří v tvář zázraku života musíme uznat svou nepatrnost a cítíme až posvátnou bázeň a pokoru. Nejsme stvořiteli, jsme spíše obdivovateli a omezenými uživateli.
Hmota a duch
V nemoci se tak nerozlučně potkává jak duch, tak hmota. Emoce se svým chemickým a elektromagnetickým koktejlem působí neúnavně na všechny naše tkáně, na všechny buňky. Co z toho bude? Moc či nemoc? Těžko odhadnout, však do hry ještě vstupuje genetika – naše výbava, kterou nám předali naši předci. Osud, předurčení, karma, geny? Mnoho pojmů, mnoho dojmů, hodně důkazů, hodně domněnek. Celkovým výsledkem jest člověk v celé své celistvosti, v nemoci i ve zdraví i v něčem mezi tím.
Propojenost všehomíra
Medicína je krásná věda, ale spíše než vědou o nemoci bych chtěla, aby byla vědou o zdraví. Jak zdraví vykřesat z nemoci, ale hlavně jak si zdraví udržet. Zdravé tělo, zdravá mysl, zdravé vztahy, zdravá duše. Ať před námi stojí člověk nemocný či zdravý, je to především člověk! Bytost vnímající, rozumná i cítící. Věda, která zapomíná na lidství není vědou v pravém slova smyslu. Proto ano – cítím se jako lékařka, jako MUDr. Ale čím dál tím víc vnímám, že musím být i MUDRC. Mudrc života ve zdraví i v nemoci.
Proto vás někdy pozvu k takovému zamyšlení, kdy se z nás místo fyziologů stanou spíše filozofové.
Zdroj: autorský text
