Různé typy sebevražd
V první řadě je potřeba vědět, jaké typy sebevražd známe. Rozlišujeme sebevraždy dokonané. Sem zahrneme sebevraždu bilanční, zkratkovitou, párovou, rozšířenou a hromadnou, dále biickou nebo patickou. A pak nedokonané. Sem patří sebevražda demonstrační nebo sebevražedný pokus. Pokud jde o sebevraždy, které se nevydaří dokončit, může být demonstrační sebevražda jakýmsi pokusem přilákat pozornost nebo přivolat si pomoc. Pokus o sebevraždu je pak přerušená sebevražda (někdo člověku zabrání) nebo si dotyčný svůj čin rozmyslí.
Pokud jde o dokončené sebevraždy, mezi nejčastější patří ta bilanční. Podle některých názorů je to jediná „pravá“ sebevražda, ke které člověk dospěje na základě zvážení všech pro a proti své existence. Zkratkovitá sebevražda je reakcí na nějakou konkrétní událost, jako je třeba rozchod, úmrtí někoho v rodině, či vyhazov z práce. Sebevraždy párové (např. manželé), rozšířené (matka zabije sebe i děti) a hromadné (ještě více osob) jsou podle toho, kolik dalších lidí sebevrah „vezme s sebou“.
Sebevražda biická je spáchaná z důvodu něčeho negativního, co se děje v reálném životě, jako je nemoc, smrt, dluhy. Patická sebevražda je taková, kdy motiv vychází z psychopatologie, například halucinace, bludy. Může se zabít třeba pacient se schizofrenií, aby unikl pronásledovatelům, které vidí v halucinacích.
Kdy je sebevražd nejvíce?
Většina lidí si vybere pro svoji sebevraždu 1. leden. To může souviset s bilancováním, které člověk má na konci roku. Kdy shrnuje a rekapituluje uplynulý rok a má nějaké vyhlídky do roku, co přijde. Pokud nenajde nic, co by ho dále těšilo, může vnímat sebevraždu jako jediné možné řešení. Když je takový jedinec navíc posilněn alkoholem, dodá mu to k činu kuráž.
Nejvíce sebevražd bývá kolem dubna, počet ale roste vždy už od ledna. V dubnu dosahuje počet sebevražd maxima, v květnu již pak klesá. Nejméně sebevražd je překvapivě v prosinci. Není tedy pravda, že by lidé byli na Vánoce tak osamocení jak se má obecně vzato. Naopak ale ve dnech, kdy přichází jaro, teplo a venku je krásně, přichází na lidi chmury. Možná je to tím, že může na jedince působit depresivně, že nemá s kým jít ven, staví ho to do izolace vůči ostatním, kteří se radují.
Nejčastější je oběšení
Muži svůj čin dokonají až pětkrát častěji než ženy, což může být dáno tím, že používají účinnější metody. Nejméně sebevrahů je mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním. Jestli jde o věk, tam vyhledávají dobrovolnou smrt nejčastěji lidé kolem 50 let a lidé mezi 70 a 80 lety. To však rozhodně neznamená, že lidé mladší na ni nemyslí. Nejčastějším způsobem smrti je oběšení (až v 60 procentech), zastřelení, otrava nebo skok z výšky. Tyto způsoby připadají na 90 procent všech sebevražd. Muži častěji volí oběšení, ženám je bližší otrava. Otrava však patří mezi méně efektivní způsoby sebevraždy, mnohé pak proto končí jako pokus.
V Čechách je nadprůměrný počet sebevražd. Ve středních Čechách a Praze někdo ukončí svůj život obden
Jak se chovat, pokud se setkáte se sebevrahem?!
Následující rady jsou od psycholožky PhDr. Michaely Peterkové.
Co (pokud možno) dělat:
Zachovat klid
Zavolat pomoc – policii (158, 112) nebo záchranku (155, 112)
Navázat s dotyčným kontakt
Udržet kontakt co nejdéle
Zapříst hovor na téma, které zajímá toho člověka
Vžít se do jeho situace
Nechat ho co nejvíc mluvit, lehce se dotazovat – „a co bylo dál?“, „co jste dělal potom, jak vám bylo?“
Pružně reagovat – třeba když suicidant řekne „Nemyslete si, že mi to rozmluvíte“, odpovědět: „To je v pohodě, jenom si chci poslechnout váš příběh.“
Projevovat mu pochopení – „to vás fakt muselo naštvat“, „to se vám nedivím“, „to bych snad sám ani nevydržel“
V ideálním případě se ponoříte za potenciálním sebevrahem až na jeho dno – lapidárně řečeno do celého jeho srabu, takže až později půjdete domů, budete úplně vyřízený/á, jako by o život šlo nejen jemu, ale i vám.
Co nedělat a neříkat:
Brát celou věc jako kovbojku
Zbytečně „vyšilovat“ a dramatizovat
Prvoplánově ho od sebevraždy odrazovat – „nedělejte to“
Moralizovat – „život jste si nedal, nemůžete si ho vzít“
Bagatelizovat starosti dotyčného – „to není tak strašné, to já…“, „…a kvůli tomu se chcete zabít?“
Uklidňovat stylem „zase bude líp“, „ráno moudřejší večera“
Provokovat výčitky svědomí – „Co vaše děti/manželka/rodina? Hrozně jim ublížíte.“
Povzbuzovat k dokonání sebevraždy – někdy to sice může odradit, ale tohle přísluší jen vyškoleným odborníkům, kteří poznají vhodnou situaci
