Čaj z pivoňkových květů
Nejjednodušší způsob použití pivoňky spočívá v zalití jejích okvětních plátků, sušených nebo čerstvých horkou. V případě sušeného květu se jedna až dvě čajové lžičky přelijí 1/4 litrem vroucí vody, nechají se v zakryté nádobě 15 minut odstát a scedí se. Nálev je možné připravit i z čerstvých květů, těch však musí být na váhu 7x víc než sušeného kvqětu, protože v tom poměru se květ pivoňky sesychá. Nálev se připravuje vždy čerstvý. Pije se 1 – 2 x denně.
Základní účinek působení květů pivoňky spočívá v tom, že působí na hladké svalstvo, které nelze ovládat vůlí. Proto pomáhá při poruchách trávení, konkrétně harmonizuje střevní peristaltiku nebo při problémech se silnou, bolestivou nebo nepravidelnou menstruací (děložní svalstvo). Z logiky věci vyplývá, že pivoňka by měla působit i na srdce, které je rovněž hladkým svalem, ale v literatuře to popsáno není. Zřejmě pro jistotu se uvádí, že užívání pivoňky, ať již květu, semen nebo kořene, je záhodno předem konzultovat s lékařem, a nedoporučuje se dětem a těhotným a kojícím ženám.
V jiném zdroji se ovšem uvádí, že léčivé účinky pivoňky nejsou vědecky prokázány. Pro svůj obsah tříslovin a slizu se květ pivoňky přidává do čajových směsí proti kašli. Kromě nich obsahuje ještě peonidin a glukózu.
Není pivoňka jako pivoňka
Jako léčivá droga se oficiálně vykupuje květ pocházející pouze z pivoňky lékařské, a to ještě jen z jejích červených odrůd. Logika této specifikace mi poněkud uniká, protože stejné vlastnosti, jako mají červené pivoňky, lze předpokládat i u jejích růžových, případně bílých odrůd. Navíc se v literatuře uvádí, že léčivá je nejen pivoňka lékařská, ale i další dva druhy pivoněk.
Pivoňka bělokvětá (Paeonia lactiflora), pro svůj původ zvané také pivoňka čínská, se jako léčivka (především kořen) ve své vlasti prokazatelně používá přes 1500 let. Kromě bílých odrůd se navzdory jejímu jménu dnes pěstují odrůdy červené nebo dokonce fialové. Stejné barevné spektrum najdeme i u pivoňka křovitá (Paeonia arborea), zvaná také keřovitá (P. suffruticosa). Od předchozích dvou druhů se liší tím, že opravdu vypadá jako keř vysoký a široký až 1,5 metrů.
Vzácně se nyní u nás objevují také žlutokvěté pivoňky, dřevnaté i bylinné, ty však patří k jiným druhům. Z Tibetu pochází dřevnatá pivoňka žlutá (P. lutea) a z Kavkazu bylinná „zlatá“ pivoňka Mlokosevičova (mlokosewitschii), pojmenovaná podle svého objevitele, polského botanika Ludwika Młokosiewicze (1831-1909). Jejich případné léčivé vlastnosti nejsou prozkoumané už vůbec.
