Ne, nebojte se, nebude exkurze do dávné minulosti lidstva. Zůstaneme v době, kdy se již mohlo říkat nahlas to, zač se dříve končilo ve spárech inkvizice. Začalo to v roce 1854, kdy anglikánský kněz a vědec renesanční šíře, Wiliam Whewell uveřejnil práci, ve které tvrdil, že je na Marsu voda a tudíž jistě i mimozemský život. O dvacet let později přišel italský astronom, Giovanni Schiaparelli se zprávou, že pozoroval na Marsu kanály, kterými zřejmě Marťané zavlažují suché oblasti, vodou z polárních čepiček. Tato naděje definitivně pohasla až v roce 1909, kdy se Mars nacházel v ideální pozici vůči Zemi, a přesné pozorování tuto naději vyloučilo.
Tím však zájem lidí o tuto planetu nepohasl. Byl pouze odsunut do pozadí. Zájem se vrátil o půl století později, s rozvojem kosmonautiky. První sondy a později i sondy s vozítky a desítkami různých měřících přístrojů zjistily především to, že Mars má dostatečné množství vody. Ukrytou v polárních čepičkách a v permafrostu. Dost vody na to, aby zde bez problémů v tomto směru, mohla být založena stálá stanice, obývaná člověkem.
Jistě, dnes je to ještě na pomezí reality a sci-fi. Tlak atmosféry je velice nízký. Jako v pozemské stratosféře. Voda se neudrží v kapalném stavu. Je buď v plynné fázi, nebo jako led. Technicky to však není problém neřešitelný. Pro budoucí generace. Třeba vyřeší i problém, čím nahradit slaboučké magnetické pole planety. Jenom to bude trvat delší dobu. Počítejme to na staletí. V mnoha ostatních směrech je Mars celkem příhodný a podobný Zemi. Sklon osy téměř stejný, doba rotace taktéž. Jen rok by byl asi dvakrát delší než na Zemi.
Že je to směšné a zbytečné se tím zabývat? Nemyslím si to. Naše planeta není nafukovací. Jednou zkrátka přijde den, kdy nás všechny neuživí a pak by bylo pozdě na nějaké řešení. Je to poprvé, kdy musí člověk přemýšlet ne na generaci dopředu, ale o celé tisíciletí. Ekologové si jistě řeknou, že při rozumném hospodaření se zdroji, s regulací porodnosti, s maximálními ohledy k životnímu prostředí, to nebude nutné, ale mýlí se. To by jistě bylo potřebné a žádoucí, ale tím by se vše jenom odsunulo o pár století a nic víc. Experiment se založením trvale osídlené základny není fantasmagorie lidí, kteří pohrdají svým životem. Vědí, že se nevrátí, ale také vědí, do čeho jdou.
Je jasná jarní noc. Společnost se pobavila a odchází spát. Jen vy sedíte u dohasínajícího ohně. Ještě musíte zavolat rodičům a pozdravovat je. Odpoví vám až po několika minutách, ani rádiové vlny neumí dělat zázraky, na tyhle vzdálenosti. Na obloze už svítí první hvězdy. Souhvězdí Býka s Aldebaranem i Plejádami na stejném místě. Jen ten zářivý, namodralý drahokam tam nepatří. Je to planeta Země a píše se rok 3019.
