Studenti si vyzkoušeli simulovanou misi na Mars
Pět vybraných studentů z Česka si v simulaci vyzkoušelo, jaké je to cestovat na Mars.
Pět vybraných studentů z Česka si v simulaci vyzkoušelo, jaké je to cestovat na Mars.
Brněnská hvězdárna poprvé v jednom termínu nafoukly všechny tři modely vesmírných těles, které si postupně pořídila v posledních letech. Desetimetrové objekty věrně znázorňují povrch Měsíce, Země a Marsu. Zájemci si je mohou prohlédnout do 12. srpna na Kraví hoře, vždy od 14.00 do půlnoci, záleží však na počasí. Modely by mohl ohrozit silný vítr nebo déšť.
Od pondělí 12. července do neděle 18. července mají návštěvníci Kraví hory možnost zhlédnout obří model planety Mars. Později se k němu přidají další.
Z knihy německého konstruktéra Wernhera von Brauna mrazí. Už v roce 1952 mluvil o jistém Elonovi, který ovládne Mars.
„Primárně zkoumám černé díry a vzdálené galaxie,“ otevírá náš rozhovor výzkumný pracovník Astronomického ústavu Akademie věd ČR Jiří Svoboda. Na starosti má i rozsáhlý projekt Vesmír pro lidstvo. „Snažíme se o české zapojení do kosmických misí. Třeba loni odstartovala mise Solar Orbiter, která míří ke Slunci. Bude zkoumat třeba to, jak na něm vznikají erupce nebo sluneční vítr,“ odhaluje.
Veterán občanské války, voják Konfederace, a zlatokop, John Carter, to opravdu nemá snadné. V jeskyni je mu zima, ale bojí se rozdělat oheň, aby na sebe opět nepřilákal indiány, kteří jsou nějak nedůtkliví vůči bledé tváři. Je nastražený na každý zvuk v této vyprahlé krajině, a spánek se mu vyhýbá. Nebo si to aspoň myslí. Děje se s ním něco podivného. Vstává a vidí sám sebe, spícího na zemi. Přistupuje ke vchodu do jeskyně a zahledí se na jasné noční nebe, v chladné noci prérie. Není hlupák a vyzná se. Ten jasný, načervenalý kotouček na obloze, je Mars.
Déjà vu je velmi zvláštní, prchavý pocit, že se opakuje něco, co se už kdysi odehrálo. Bylo to již viděno. Aspoň jednou v životě, tento pocit prožil každý člověk. V mém případě se odehrál osmnáctého února tohoto roku, asi dvě hodiny před půlnocí. Přímý přenos přistání sondy na Marsu.
Když byla 11. ledna 1908, oblast Velkého kaňonu řeky Colorado, prohlášena národní památkou, nikdo tehdy jistě netušil, že právě byl zabezpečen před lidskou rozpínavostí jeden z nádherných koutů přírody, kterých na této planetě, bohužel, není na rozdávání. Gigantické, stovky kilometrů dlouhé údolí, s příkrými svahy, až k hladině řeky, která se vine několik kilometrů hluboko od okrajů svahu, s jedinečnými výhledy. Od roku 1979 je zapsán do Světového dědictví UNESCO.
Patří bezesporu k těm nejkrásnějším objektům noční oblohy. Planeta, která nás provází od dětských let, která se díky známému prstenci stala součástí ilustrací mnoha knížek. A nejen knížek. Hračky, dekorační látky, oblečení. Je to velmi vděčný reklamní objekt, ale není to kýč, protože je krásný.
Mars se čím dál častěji skloňuje v souvislosti s dobýváním vesmíru a hledáním možného místa pro kolonizaci mimo Zemi. Jak se ale vypořádat s příliš nízkým tlakem, výkyvem teplot nebo jinou atmosférou? Je tzv. terraformace oním hledaným klíčem k úspěchu?
Sen o velkém dobrodružství člověka. Měl jej Leonardo da Vinci i Jules Verne, měl jej i Jan Neruda, když psal Písně kosmické. Vše by ale zůstalo jenom snem, kdyby konstruktér Ciolkovskij nevyslal kosmické teorie a potom první lodě do vesmírných dálek.
Kotouček načervenalé barvy, který je na obloze nepřehlédnutelný. Téměř jistě náš budoucí domov a možná i pro někoho ten minulý. Magnetické pole vyhaslo, oceány se dílem vypařily, nebo zmizely pod vrstvami prachu. Zbyl jen symbol, a to dosti nelichotivý. Pro Řeky Áres, pro Římany a pro nás dodnes Mars, bůh války. Ten jistě nemohl do bitev pěšky a tak mu lidé poskytli vůz a dva koně, o kterých si nyní povíme.
Je více než pravděpodobné, že lidstvo přistane na Marsu ještě v tomto století. Nejodvážnější hypotézy dokonce operují s návštěvou rudé planety již v následujícím desetiletí.
Sopečná erupce je jeden z přírodních jevů, před kterým pýcha člověka taje jako sníh na jarním slunci. Příroda tím pánu tvorstva připomíná, kdo na této planetě má poslední slovo. Vesuv a Pompeje, Mont Pelée a ostrov Martinik, Krakatoa, St. Helens. Ten seznam katastrof je pochopitelně delší a seznam obětí jde do statisíců. Planeta Země dává lidem najevo, že je stále živá a přes svůj věk více než čtyři miliardy let, je stále ještě plná síly, a ve skvělé formě.
Jasné, jarní noci v těchto dnech, přímo lákají k tomu, aby je člověk prožil pod širým nebem. Rozjařená společnost se již odebrala pokračovat s radovánkami do chaty a vy jste u ohně osaměli. Už nepřikládáte. Oheň stejně dohasíná, rudě žhnoucí uhlíky s tichým, jakoby skleněným cinkáním pomalu vychládají. Hvězdnaté nebe je velmi zajímavé. Zimní souhvězdí s pokračujícím večerem pomalu zapadají. Souhvězdí Býka je naštěstí ještě nad obzorem. Plejády i oranžový obr Aldebaran. Je tam však i jeden načervenalý kotouček, který na hvězdných mapách není. Má stejnou barvu jako uhlíky na dohasínajícím ohništi. Nebliká jako jeho okolí. Je to planeta Mars.
Zvláštní název, že? Planetu s tímto pojmenováním totiž v žádné učebnici astronomie nenajdete. Je to škoda, protože takový název by byl rozhodně přesnější. A což třeba Modrá planeta? To by bylo úplně nejlepší. Úžasný pohled na její jasný kotouč, pokrytý bílými mračny, byl dopřán jen velmi malému počtu lidí. Žhavé pláně Venuše, s jedovatými lávovými jezery, rudé a pusté pouště Marsu, který čeká na své kolonisty, nebo na kost promrzlý, ledový svět a mrtvé ticho měsíce Europy. Jen ta třetí planeta je jiná. Její oběžná dráha leží v uzoučkém prostoru mezi žárem a mrazem, a může si tedy dopřát luxus, který nemá žádná jiná planeta této soustavy. Na jejím povrchu je totiž voda i kapalná.
Jak jsem dospěl k této domněnce? Z jednoho prostého důvodu. Pokládám knihy tohoto autora za čirý literární krystal v žánru sci-fi. Nevím sice, jaká estetická měřítka mohou mít naši vesmírní sousedé, ale předpokládám, že v tom podstatném se příliš lišit nebudeme. Jeho příběhy jsou zbaveny ideologického balastu, ať už přicházejí odkudkoliv. Nenalezneme v nich ani mimozemšťany, ničící lidstvo dokonalými zbraněmi, ani ráj z budoucnosti, ve které patří všechno všem.