Planeta Saturn, o které mluvíme, je známa od nepaměti. Babyloňané pozorovali její zákryt Měsícem už před dvěma a půl tisíci lety. Až do 13. 3. 1781, kdy byla objevena planeta Uran, ležela na pomyslných hranicích tehdejšího známého vesmíru. Poslední, či nejvyšší planeta. Pak už jen sféra stálic.
Pro astrology symbol stálosti a jistoty, ale i pomalosti, stáří, nemoci. Pro astronomii jasný, nažloutlý objekt, bez jakýchkoliv zajímavých detailů. To se změnilo krátce po objevu dalekohledu, na samém počátku 17. století.
7 let čekání bylo vynahrazeno v několika hodinách. Ze sondy Cassini k Zemi proudila kvanta informací
Galileo zamířil tou holandskou novinku v roce 1612 na oblohu a zjistil, že nejvyšší planeta je trojitá. Dokonce to pokládal za tak významný objev, že to zašifroval do naivního kryptogramu. Planeta nebyla trojitá, ani neměla dva měsíce, jak se Galileo domníval. Zkrátka jeho sotva třicetkrát zvětšující dalekohled nedokázal oddělit Saturnovy prstence od jeho kotoučku. Vše splývalo do jakéhosi bizarního tvaru a až do smrti tohoto astronoma, v roce 1642, nebylo objasněno.
Záhada se vysvětlila až o třináct let později. Holandský vědec Christiaan Huygens měl naštěstí k dispozici teleskop dvakrát výkonnější a prstence pro astronomii byly objeveny. Tento gigant mezi planetami, z něhož by se dalo vyrobit více jak devadesát Zemí, je ve skutečnosti lehoučký jako pírko. V obrovské nádrži s vodou by se tato planeta neponořila, se svojí hustotou bukového dřeva by se vznášela na hladině.
V této roční době jsou ideální podmínky pro její pozorování. Do deváté hodiny večerní všechno krásně stihnete. Slunce zapadá naštěstí již před sedmnáctou hodinou, a tuto planetu najdete nízko nad jihozápadním obzorem krátce po setmění. Nemůžete se splést, největší planeta sluneční soustavy Jupiter, je rovněž nedaleko. Tyto dva obry naleznete na pomezí souhvězdí Střelce a Kozoroha. Jupiter je nepřehlédnutelný a se Saturnem, i když je poněkud slabší, nebudou také žádné problémy. Trojici planet doplňuje i vysoko zářící Mars v Rybách. Prstence jsou skloněné v příznivém úhlu vůči Zemi, a už ve středně silném dalekohledu jsou velmi dobře viditelné.
A ještě jeden krásný úkaz na nás čeká. Dojde k němu 21. 12. v 19 hodin večer. Konjunkce Jupitera a Saturna. Kotoučky obou planet se budou na obloze téměř dotýkat, vzdáleny od sebe pouhou desetinu úhlového stupně. Stačí vypnout televizi, zapomenout na Jobovy zvěsti, které se z ní na nás valí, a jít se projít na čerstvý vzduch. Ten zážitek za to rozhodně stojí.
