Naučili se nejíst jedovaté ropuchy, ale zapomněli se vyhýbat predátorům

4.5.2020
Petr Matura

Kunovci totiž měli na seznamu svých oblíbených a často vyhledávaných pochoutek právě jedovaté, vysoce toxické ropuchy obrovské, jejíž samice dosahuje délky až dvacet centimetrů a hmotnosti přesahující až jeden kilogram. Původním domovem tohoto druhu ropuchy byly Střední a Jižní Amerika. Na východní pobřeží Austrálie byly vysazeny, stejně jako i do jiných oblastí, z toho důvodu, aby požíraly škůdce cukrové třtiny. Paradoxně se však na mnoha místech samy ropuchy staly pro místní faunu škůdcem. Často ani nemívají přirozeného nepřítele a rychle se množí, mimo jiné i díky tomu, že kromě živé potravy nepohrdnou ani tou již mrtvou, a to na rozdíl od ostatních druhů žab.

Díky své vysoké reprodukční schopnosti si ropuchy postupně dobyly dokonce i místní vnitrozemí, takže je vidět, že kunovci skutečně měli své oblíbené, avšak jedovaté potravy opravdu dostatečné množství. Po její konzumaci však kunovci umírali, a tak v podstatě ztráceli šanci předat informaci o nebezpečnosti ropuch následujícím generacím. A to i jinak se kunovci severní ocitali v permanentním nebezpečí v důsledku vypalování buší a navíc bývali často ohrožováni rovněž i zdivočelými kočkami.

Otužilí lumíci překvapili vědce. Zřejmě přežili i dobu ledovou

Situace došla až tak daleko, že v roce 2003 zbývalo v oblasti ohrožené ropuchami pouze čtyřicet pět žijících jedinců kunovce severního. Vědci se tak pro jejich záchranu rozhodli kunovce vysadit na ostrov, který byl zbaven veškerých jejich nepřátel. Již v průběhu několika let se zde, v naprostém bezpečí, rozrostl počet populace kunovců přibližně až na osm tisíc jedinců. Vědci je pomalu začali připravovat na návrat na pevninu. Museli je ale nejprve naučit nežrat jedovaté ropuchy.

Tchoř, nejvzácnější severoamerický savec ohrožen morem. Před černou smrtí ho zachraňuje očkování psounů

Tento trénink odporu k požírání ropuch vědci uskutečnili tak, že kunovcům podávali pouze malé porce rozsekaných ropuch. Po tomto malém množství jedu kunovci neumírali, nebylo jim pouze dobře. A právě tuto nově získanou zkušenost můžou následně předávat svým potomkům.

FOTO: kunovec severní

kunovec severní - kunoveckunovec severní - dingokunovec severní - ropuchakunovec severní - výskyt kunovce severníhokunovec severní - kunovec severní

Avšak ani tento výcvik, který kunovce i jejich potomky naučil vyhýbat se prudce jedovaté potravě, nezabezpečil prosperující život jejich populaci navrácené zpět na pevninu. Je velmi pravděpodobné, že kunovci při své bezstarostné „dovolené“ na zcela bezpečném ostrově zcela pozapomněli i na ostatní nástrahy. Jak vědci zjistili mimo jiné pomocí malých vysílaček signalizujících polohu a stav kunovců, převážná většina z nich se stala kořistí zdivočelých koček a dingů, a to pravděpodobně ještě ve větší míře než dříve. Pohodlný, nepřirozený život v naprostém bezpečí zřejmě až do takové míry otupil jejich ostražitost a přirozené instinkty. Život bez přirozených nepřátel zbavuje opatrnosti a strachu z nich.



Nepřehlédněte