Podívejme se, jak slavení svátku sv. Mikuláše v posledních desetiletích 19. století zaznamenal spisovatel a dramatik Alois Mrštík (1861 – 1925)! Sv. Mikuláš
Mikuláše dělal Mikeš. Zabalil se do dlouhé bílé látky poseté zlatými a stříbrnými hvězdami. Ačkoli byl dost vysoký, „prodloužil“ si svou postavu ještě o papírovou mitru, na které byl vpředu i vzadu zlatý kříž. Z koudele si vytvořil plnovous, a aby byl bílý, tak ho posypal moukou. V jedné ruce měl berlu polepenou barevným papírem a v druhé dlouhou březovou metlu. Působil tak velebně a vlídně, že i na starší lidi udělal ohromující dojem.
Čert
Janek se přestrojil za čerta. Oblékl se do obráceného kožichu z černé vlny, na obličej si dal strašlivě vypadající masku a na hlavu si přivázal kravské rohy. Když se objevil na návsi, všichni před ním začali utíkat, zvláště děvčata. I jedna stará babička se tak vyděsila, že si spletla cestu a namísto do svého stavení vrazila k sousedům.
Děti
Když se druhý den ráno sešly ve škole, překotně vykládaly o svých zážitcích. Čert byl tak hrozný a bílý Mikuláš tak krásný a vysoký, že to ani nemohli být přestrojení lidé. Další den jeden žáček podotkl, že měli lidské ruce a i boty. Dojmy z mikulášské návštěvy však byly tak působivé, že ani to děti nepřesvědčilo. Jejich víra v bytosti, které snad ani nemohou být z našeho světa, zůstala neotřesena.
Nadílka
Josef měl za oknem v punčoše nastrkané brambory, ale jeho sestra dostala dvacet ořechů a dvě jablka. Divil se, proč tomu tak je a sestra na něj prozradila, že večer vždy pláče, když se má modlit.
Honzík doufal, že dostane nesmírné množství darů. Dal si proto boty za okno a ráno našel – v každé botě březovou metlu.
Pepíkovi Matulovi přinesl Mikuláš koně a pistoli. Ve škole se nemohl dočkat konce vyučování. Pozval všechny kluky, aby se přišli podívat a také se „svezli“.
Hedvika dostala nové zimní šaty.
Pazderovy děti dostaly každé po jablku, ale bledolící děti Velebů daly prázdné punčochy za okno – a ráno z nich nic nevytřepaly. Lítostí se rozplakaly.
Děti Beránků však našly za oknem na mechu kornouty laciných cukrovinek. Nic si tam nedaly a ani je nenapadlo, že by si na ně Mikuláš vzpomněl. Tak se rozdělily s těmi, které marně hledaly za oknem nějakou nadílku.
Vzpomínky
Znovu a znovu se chlapci a děvčata ve vzpomínkách vraceli k onomu krásnému večeru, kdy zacinkal pod okny zvoneček sv. Mikuláše doprovázený řinčením řetězu vyslance pekel. Tyto vzpomínky na dětství, sice chudé, ale láskou provázené, se jim hluboce vryly do paměti a rádi se k nim v dospělosti vraceli. K čemu se budou vracet dnešní děti, když jim tyto zážitky nedopřejeme alespoň ve zmírněné a materiálně daleko bohatší podobě?
