Jak se to stalo? Sledujte dramatický příběh této ponorky v datech:
- Kýl ponorky byl položen 18. října 1937 v loděnici Portsmouth Naval Shipyard v Kittery ve státě Maine.
- V září 1938 byla spuštěna na vodu a pokřtěna paní Thomas C. Hartovou (manželkou admirála). Dostala jméno Squalus podle rodu žraloků (česky ostroun).
- V březnu 1939 byl jejím velitelem jmenován kapitán Oliver F. Naquin.
- V pátek 12. května byly zahájeny zkušební ponory, které probíhaly úspěšně podle plánu.
- V úterý 23. května se ponorka při zkušebním ponoru potopila kvůli mechanické poruše. Hlavní ventilační průduchy se nezavřely, i když elektrická signalizace hlásila opak. V hloubce 15 metrů dal kapitán rozkaz k vynoření, ale ze strojovny se ozval křik, že tam vniká voda. Do ponorky už jí nateklo tolik, že nebylo možné se vynořit a ponorka se v hloubce 72 metrů bezmocně zabořila do bahna na dně.
- Kapitán nechal vypustit červenou signální bóji s telefonem. Bóje zároveň vypustila do moře z dálky viditelné červené barvivo jako znamení, že ponorku potkala nehoda. Když se Squalus ve stanovenou dobu nehlásil, vyplula po ní pátrat ponorka Sculpin (pojmenovaná podle rodu ryb vranka). Sculpin viděla z dálky bóji a podařilo se jí navázat spojení s ponorkou. Posádka Squalusu sdělila, že voda vnikla do strojovny a do ubikací mužstva. Během rozhovoru však proud odnesl potopenou ponorku kousek stranou a telefonní kabel se přetrhl.
- Potápěč, který byl spuštěn na palubu potopené ponorky, zjistil podle signálů vyklepávaných posádkou, že v přídi ponorky je 33 mužů ještě živých, 26 jich nehodu ponorky nepřežilo – utopili se v zaplavené části.
- Potápěč ze záchranné lodi Falcon (Sokol), která připlula pozdě k večeru na místo nehody, připevnil k potopené ponorce v hloubce osmdesáti metrů kabel. Byl pak použit k záchraně námořníků pomocí tehdejší novinky – potápěcího zvonu.
- Nejprve se podařilo vyprostit prvních sedm mužů z ponorky, po dalších pokusech ještě devět a ve třetí etapě opět devět mužů.
- Ve středu 24. května byl znovu pro záchranu zbylých námořníků, mezi nimiž byl i poslední velitel ponorky kapitán Oliver Naquin. spuštěn záchranný zvon. Když se posledním osmi námořníkům podařilo dostat se do zvonu, při vytahování zvonu na hladinu se přetrhlo lano a zvon uvízl v hloubce asi padesáti metrů pod hladinou. Zachráncům se však do něj podařilo zavést vyčerpaným námořníkům vzduch dost rychle na to, aby se je podařilo zachránit podruhé.
- Po důkladném prozkoumání místa, kde nešťastná ponorka spočinula, bylo rozhodnuto ji vyzvednout, protože při její stavbě bylo použito mnoho nových konstrukčních prvků. To se také s mnoha obtížemi zdařilo, i když ponorka už byla na hladině najednou zase náhle znovu klesla ke dnu. Celkem bylo k ponorce vykonáno 628 potápěčských ponorů.
- Na hladině byla Squalus dovlečena do suchého doku a po generální opravě a přejmenování na Sailfish (podle rodu ryb plachetník). 16. ledna 1941 zamířila do Pacifiku, kde úspěšně bojovala ve válce s Japonci a vykonala 12 tříměsíčních misí.
- V prosinci 1944 byla odvelena z Pacifiku a 22. ledna 1945 doplula přes Panamský průplav do ponorkové námořní základny New London v Grotonu v Connecticutu na východním pobřeží USA.
- V říjnu 1945 byla vyřazena ze služby a měla posloužit jako cvičný terč při svržení atomové bomby, případně při palbě konvenčními zbraněmi.
- Nakonec byla 30. dubna 1948 vypsána z registru amerického námořnictva, 18. června 1948 prodána jako armádní přebytek a její trup sešrotován. Její věž je umístěna v loděnici v Kittery jako památník mužům, kteří na její palubě zahynuli.
- Právě jejich tragickýosud vedl k tomu, že během války v Pacifiku kapitán této ponorky vydal trvalý rozkaz, podle kterého měl být kterýkoli člen její posádky, pokud řekne slovo Squalus, v nejbližším přístavu vysazen a potrestán vojenským soudem za porušení rozkazu svého velitele. To vedlo posádku k tomu, že své ponorce říkali také Squalfish, což byl novotvar, který neměl žádný smysl. V podstatě to bylo jedno, kapitánův zákaz se vztahoval i na podobné odvozeniny původního jména.