Mezi českými popovými zpěvačkami byly dlouho nejpopulárnější dvě blondýny – Helena Vondráčková a Hana Zagorová. Pak se k nim ještě přidala černovláska Lucie Bílá, nicméně hvězdné postavení zpěvačky řečené Zagorka zůstává po dlouhá desetiletí neotřesitelné. Podobně jako u Vondráčkové i na začátku její úspěšné kariéry stálo vítězství v pěvecké soutěži mladých talentů. Pak absolvovala herectví na brněnském JAMU, což se projevuje i na interpretaci písní, její hudební styl kritici někdy označovali jako beatový šanson. Po příchodu do Prahy se její kariéra rozjela naplno, spolupracovala s italským nositelem nezaměnitelného chrapláku Drupim, Petrem Rezkem, Karlem Vágnerem, Petrem Kotvaldem a Stanislavem Hložkem nebo Milošem Nopem, k jejím největším hitům patří písničky Biograf láska, Můj čas, Jinak to nejde nebo Je naprosto nezbytné… Měla své pravidelné hudební pořady v televizi a sama napsala okolo devíti set hudebních textů.
Hodná holka
Její úspěch docenil ve svém legendárním projevu v létě 1989 i tehdejší generální tajemník komunistů Milouš Jakeš. „No tak, řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no, ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další. Ne šest set, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní, každý rok,“ řekl o ní tenkrát. Zrovna v tu chvíli jí ale příliš do zpěvu nebylo. V červnu 1989 totiž podepsala petici Několik vět vyzývající tehdejší režim k dodržování lidských práv a za to přišel zákaz vystupování. Tajná policie jí dokonce nabídla, ať svůj podpis odvolá, protože patřila k jejím nejpopulárnějším signatářům, což přitahovalo k petici pozornost široké veřejnosti. Zagorová to ale odmítla. „Nebylo tam nic, s čím by slušný člověk nesouhlasil,“ hájila se. Několikaměsíční zákaz ukončila až sametová revoluce v roce 1989 a Zagorová se opět brzy dostala na výsluní. I když po pracovní stránce se jí opravdu dařilo dobře, na tu pravou lásku si musela počkat až skoro do padesátky.
Milovaný Margita
Do té doby samozřejmě krásná a populární zpěvačka sama nebyla, dlouhý a intenzivní vztah prožila například se svým kapelníkem Karlem Vágnerem, kterému bezmezně důvěřovala a se kterým si prý rozuměla i beze slov. Byl po jejím boku i v době, kdy čelila leukémii a kdy jí vozíval na transfuze krve, v dobách nejintenzivnější léčby každých devět dnů.
Poprvé se pak vdávala v 80. letech za slavného baletního mistra Vlastimila Harapese. I když spolu dodnes dobře vycházejí, Zagorová se nechala slyšet, že si ho vzala hlavně proto, že si chtěla adoptovat dítě. Sama ho ze zdravotních důvodů mít nemohla a děti se v té době dávali k adopci pouze manželským párům. Nakonec k nim opravdu přišla malá holčička Anička, ale po půl roce si ji vzala její babička k sobě. Šok a bolest, kterou kvůli nečekanému odloučení Zagorová zakusila, ji z touhy po další adopci nadobro vyléčil a brzy poté následoval i rozvod. A za necelých 24 hodin se už vdávala za operního pěvce Štefana Margitu. Proslýchá se ovšem, že důvodem jejího rozvodu s Harapesem bylo i to, že její tehdejší manžel prý stejnou přízní zahrnuje obě pohlaví, o čemž veřejně promluvila například herečka Květa Fialová. Harapes, který měl být údajně dlouholetým partnerem spisovatele a dramatika Josefa Topola, ale nikdy nic takového nepřiznal.
S Margitou, se kterým oslavila už stříbrnou svatbu, vypadá spokojeně a i po tolika letech jsou do sebe pořád zamilovaní. „Vzhledem k tomu, že jsme se se Štefanem poznali přece jen v pozdějším věku, jsme oba vybouření a žádné třecí plochy nejsou. Je velké štěstí potkat v životě svoji druhou polovinu, když vám osud nahraje člověka, který k vám patří. Jsem moc šťastná, že nám se právě tohle stalo,“ říká o jejich manželství sama Zagorová.
Zdroj: wikipedie, vlastní zdroj
