U Alexandera Martina Lippische (2. listopadu 1894 – 11. února 1976) vzbudil zájem o letectví Orville Wright, když předváděl roku 1909 pilotáž na letišti Tempelhof v Berlíně. Budoucí letecký konstruktér chtěl sice nejprve jít v otcových stopách a stát se umělcem. Zlom u něj však nastal během služby v německé armádě v letech 1915 – 1918, kdy létal jako letecký fotograf a kartograf. Po válce pracoval u společnosti Zeppelin Company a začal se zajímat o bezmotorová letadla. S přítelem postavil první kluzák, dále navrhoval kluzáky nazvané „Storch“ („Čáp“) a jeho bezocasý kluzák „Ente“ („Kachna“) se stal, po přidání dvou raket na střelný prach vůbec prvním proudovým letadlem na světě.
V letech 1931 – 1939 se Lippisch soustředil na vývoj trojúhelníkového (delta) křídla a zkonstruoval jeho řady „Delta“ I až V. Počátkem roku 1939 byl i se svým týmem dle příkazu nacistického ministerstva letectví (Reichsluftfahrtministerium) převelen do továrny Messerschmitt, kde vyvinul raketové letadlo DFS 194 vykazující výborný výkon. Dosahovalo rychlosti 550 km/h a stoupalo rychlostí 1315 metrů/min a stalo se přímým předchůdcem Messerschmitt Me-163 Komet.
Toto letadlo bylo napřed testováno jako bezmotorový kluzák a v roce 1941 mu s namontovaným motorem byla naměřena tehdy rekordní rychlost 1004 km/h. V roce 1944 bylo zařazeno do stavu Luftwaffe a úspěšně nasazeno proti spojeneckým bombardérům. Největší problémy s ním ale měli jeho vlastní piloti. To bylo především dáno brizantním palivem raketového motoru letadla, které muselo mít při přistání prázdnou nádrž, jinak hrozilo nebezpečí výbuchu. Další obtíží bylo to, že stroj startoval z dvoukolového odhazovatelného podvozku a přistával na vysouvatelné lyži, což bylo pro řadu pilotů značně obtížné. I když také proto, že prodělali s tímto letadlem jen nedostatečný letecký výcvik trvající údajně snad jen několik hodin.
Ke konci války byl Lippisch spolu s dalšími německými vědci a odborníky převezen do USA v rámci operace „Paperclip“. Během 50. a 60. let byl zaměstnán u výrobce letadel „Convair“ a podílel se na vývoji letadel jako byly F-102 Delta Dagger, F-106 Delta Dart a B-58 Hustler. Ke konci života se věnoval práci na letadle X-113 A, což byl „ekranoplán“, tedy letadlo, možná spíš vznášedlo, letící několik metrů nad vodní hladinou s využitím dynamického přízemního efektu. Vývoji takového stroje se věnovali a dodnes věnují i konstruktéři v SSSR, ale zatím se nevymanili ze stadia pokusů.
Životní příběh a osudy projektů A. M. Lippische jsou jedním z těch případů, kdy válka urychlila technický pokrok, i když dotyčný konstruktér pracoval pro tu „špatnou“ stranu. A co se za totalitního režimu naučil, posloužilo potom k obraně demokratického světa.
