Letos uplyne sto let, kdy se na pultech objevila v češtině kniha Brama Stokera, s názvem Dracula. Přeložil ji z angličtiny český učitel, polyglot a překladatel Josef F. Khun. Nevím, jestli se v roce 1919 lidé, při četbě, opravdu báli. Možná, že se jen trpně usmívali, kdo ví. Hlavně ti, kteří prošli hrůzami zákopů první světové války.
Upíři patří ke klasickým démonům hlavně ve slovanských lidových pověrách a také v pověrách balkánských národů již od prastarých dob. Nemrtví, kteří se živí krví smrtelníků, děsili lidi odpradávna. Obranné prostředky byly nasnadě. Odříznutí hlavy, probodnutí srdce osikovým kůlem, věnec česneku, svěcená voda, a desítky a desítky jiných bezpečnostních prvků. V představách slovanských to byla odulá postava, nasáklá krví, s tmavou kůží. V západoevropské kultuře to byla a je vysoká, hubená postava aristokrata, s bledou až zsinalou tváří. Taková představa je mnohem známější a přesně tak vylíčil Stoker i svého Draculu.
Předobrazem jeho knihy byl valašský kníže Vlado III. Dracul, který žil v letech 1431 – 1476. Vládl knížectví, které se rozkládalo na území dnešního jižního Rumunska, mezi bulharskou hranicí a Karpaty. Tento kníže proslul mezi poddanými a hlavně mezi Osmany svoji přezdívkou Tepes, neboli naražeč na kůl. To byla jeho oblíbená praktika a neváhal ji použít, kdykoliv to považoval za nutné.
Pro nás je však zajímavější teorie o tom, že předobrazem Draculy byla šlechtična a krumlovská vévodkyně Eleonora Amálie, narozená v červnu 1682 na Mělníku. Pocházela z rodu Lobkowiczů a provdala se za Adama Františka ze Schwarzenbergu. Manželství to nebylo příliš šťastné. Bylo poznamenáno ze strany Eleonory mnoha milostnými skandály. Nakonec se přeci jen situace uklidnila a Eleonora svému muži porodila ve svých jedenačtyřiceti letech syna. Stalo se to o Vánocích na Krumlově, v roce 1722. Od té chvíle začala pracovat lidová tvořivost. Mezi lidmi kolovaly pověsti, že Eleonora pila vlčí mléko, aby porodila syna, podle staré římské tradice.
Je faktem že milovala hony a lov. Při jednom z nich dokonce skolila medvěda. Nikdy však nestřílela na vlky. Je také pravdou, že chovala v klecích vlčice a opravdu pila vlčí mléko. Vlčice při dojení vyly a tento zvuk utvrzoval poddané v jejich vampýrských názorech.
Když došlo k tragédii a jejího manžela na lovu omylem zastřelil krátkozraký císař Karel VI., spadlo břímě správy panství na Eleonoru. Její zdraví nebylo nejlepší, studovala magii, léčitelství, okultismus. Se synem několikrát navštívila i Karlovy Vary.
Smrt ji dostihla v roce 1741. Pitva proběhla velice rychle. Dokonce by se dalo říci, že byly hledány důkazy o jejích upírských sklonech. Výsledky se na veřejnost nedostaly. Pohřeb byl uskutečněn rovněž rychle, a za rakví nešel nikdo z urozených. Její syn začal zametat stopy. Likvidoval matčiny okultní knihy, propustil služebnictvo, přestavěl celý interiér místností. Protiupírská hysterie a násilné otevírání hrobů lidí, o kterých se myslelo, že jsou upíři, dosáhlo tak hrozivého stupně, že Marie Terezie musela vydat zákaz hanobení hrobů pod přísnými tresty.
