Ze samotářsky žijících včel jsou v našich oblastech k zahlédnutí zástupci drvodělek, a to konkrétně drvodělky fialové nebo drvodělky potulné, a to zejména v našich nejteplejších oblastech, nejpravděpodobněji tedy na jižní a jihovýchodní Moravě. Známe však mnoho set druhů samotářek.
Drvodělky patří k největším příslušníkům čeledi včelovitých. Dosahují délky až tří centimetrů a rozpětí křídel mají až čtyři centimetry. Svým velkým tělem připomínají čmeláky, i když jsou oproti čmelákům méně ochmýřené. Drvodělky rovněž patří k významným opylovačům. Pojmenování drvodělek je odvozeno od skutečnosti, že hnízdí v chodbičkách vydlabaných ve ztrouchnivělém dřevě. Drvodělky mají rády zejména teplé oblasti, avšak vědci v poslední době zaznamenávají výskyt drvodělek i více směrem na sever, zřejmě v souvislosti s globálním oteplováním. Jedná se o neškodný hmyz, který se člověku zpravidla vyhýbá.
Naopak nejspolečenštější je zase včela medonosná (Apis mellifera). V jejím případě v jednom společenství žije až 80 000 včel. Základními stavebními jednotkami hnízda jsou voskové buňky, které po slepení k sobě tvoří souvislé plástve. Tyto buňky mají typický šestiúhelníkový půdorys, jsou pevné a jejich výroba vyžaduje méně vosku i energie, než kdyby měly jakýkoliv jiný tvar. Stěny všech buněk v plástvi jsou stejně silné. Dělnice, které plástve stavějí, zjišťují sílu stěny tak, že ji propíchnou tykadly a poznají tak, zda je potřeba přidat nebo ubrat. Buňky, tvořené z vosku, který včely vylučují z těla, ústním ústrojím a prvním párem nohou zpracovávají, aby byl měkký. Některé buňky slouží jako zásobárny potravy v podobě pylu nebo nektaru, který včely sbírají z květů. Tento nektar se pak v buňkách mění v med. Vajíčka v tomto společenství klade pouze jen královna, a to do každé buňky po jednom. Následně se pak o ně starají dělnice, které také sbírají pyl do košíčků na zadních končetinách.
Zdroj: Wikipedie
