Pokusy australských vědců totiž skutečně dokázaly, že rostliny jsou chytré, učenlivé a navíc s dobrou pamětí. Ke svým pokusům si zvolili poměrně oblíbenou a nenáročnou pokojovou rostlinu citlivku stydlivou (Mimosa pudica), patřící do čeledi bobovitých, tedy do příbuzenstva hrachu, vikve nebo akátů, jejíž listy, jak ostatně poměrně výrazně vyplývá rovněž i z jejího pojmenování, okamžitě reagují na jakýkoliv podnět tím, že se „složí“. Obdobná reakce nastává i v podvečer při západu slunce, do původního stavu se listy vracejí ráno při východu slunce. Citlivka se tak chrání před nočním chladem.
Původ tohoto nízkého polokeře a popínavé rostliny můžeme hledat ve Střední Americe a v severních částech Jižní Ameriky, dnes se však už jedná o invazní druh, vlivem lidské činnosti rozšířený v tropických oblastech po celém světě. Na některých územích prý citlivka stydlivá vytváří již tak husté porosty, že tím zabraňuje růstu původních druhů rostlin.
První vědecký pokus s touto rostlinou spočíval v tom, že rostlinky v květináčích padaly na podložku z pěnové gumy, což jim nikterak neublížilo. Byly však velice „překvapené“, a tak rychle složily své listy. Po několikátém zopakování však rostliny pochopily, že jim nehrozí žádné nebezpečí, a tak jejich listy přestaly reagovat.
Víte, jaké fígle používají rostliny ke svému rozmnožování? Intimní život rostlin v trojské botanické
V průběhu dalšího pokusu s citlivkami na ně byla několikrát denně aplikována série kapek vody. Citlivky stydlivé se opět velice rychle poučily, takže časem po několika kapkách již svoje listy otevřely a na konci tréninkového dne listy nezavíraly již vůbec. Tento pokus si rostliny navíc pamatovaly i za šest dní a poté ještě dokonce i za čtyři týdny.
Záhadou zůstává, jak i bez přítomnosti nervové soustavy v těle rostlin může docházet k podobnému učení a navíc k zapamatování si i jeho výsledků. Vědci se však domnívají, že by rostliny mohly takové informace přenášet například pomocí elektrických signálů.
