I když se nemůžeme vrátit do minulosti a výbuch pozorovat, je dnes alespoň možné pozorovat světelné ozvěny výbuchu, protože k nám přichází část světla odražená od mezihvězdného prachu. Zásluhou této skutečnosti vědci došli ke zjištění, že v systému Eta Carinae k žádnému výbuchu supernovy nedošlo.
Stalo se něco jiného. Z původních tří hvězd tvořících systém Ety Carinae nakonec zbyly hvězdy pouze dvě. Dvojhvězdy a rovněž i trojhvězdy jsou ve vesmíru běžné. A čím je hvězda hmotnější, tím kratší je její život.
Nejhmotnější z těchto tří hvězd na konci svého života zvětšila objem a stala se tak obrem. Materiál z ní začal přetékat na druhou hvězdu až do té míry, že její hmotnost narostla na sto Sluncí. Tato hvězda se pak postupně „vysvlékla“ a zůstalo z ní pouze horké heliové jádro o hmotnosti třiceti Sluncí. Došlo tak k naprosté změně rozložení hmotnosti v celém systému Ety Carinae. Extrémně hmotná druhá hvězda si svou gravitací začala přitahovat třetí hvězdu, až došlo k jejich srážce. Následoval mohutný výbuch, při kterém se uvolnilo obrovské množství energie. Současně pak bylo uvolněno rovněž veliké množství vesmírného materiálu o hmotnosti deseti Sluncí.
Dnes tedy systém tvoří pouze dvě hvězdy, původně velmi hmotná hvězda a heliové jádro menší hvězdy. Těžší hvězda má hmotnost asi dvě stě Sluncí. Takto extrémně těžké hvězdy čeká nakonec, za několik milionů let, další výbuch, tentokrát už pravý výbuch supernovy a vzhledem ke skutečně obrovské hmotnosti i konečné zhroucení do černé díry.
