Než přistoupíte k samotné léčbě lupénky, je třeba pochopit, co ji vlastně způsobuje a proč ji máte právě vy. Lupénka nebo také psoriáza je kožní infekční nemoc, postihuje především kůži. Kromě kůže však může postihovat i nehty a klouby. Protože má často nevýrazné projevy, nemusí být hned správně diagnostikována. Jinak řečeno, není lehké přijít na to, že se váš problém jmenuje právě lupénka.
Lupénka může být dědičná. Nejčastěji se u nemocného projeví mezi desátým a pětadvacátým rokem života, nebo pak později mezi třicátýmpátým a šedesátým rokem života. Nemoc se často vyskytuje opakovaně.
Jaké jsou vlastně příčiny?
Hlavní příčina lupénky není přesně známa, nicméně mají na ni nepříznivý vliv určité okolnosti, které hrají klíčovou roli. Jedním z takových vlivů je zmiňovaná dědičnost. Právě ta má na svědomí vznik lupénky až u 30 procent všech postižených touto kožní nemocí. Nelze podědit lupénku jako takovou, ale lze podědit náchylnost k ní.
Další možnou příčinou je porucha imunitního systému. Imunitní buňky nazvané T-lymfocyty migrují (přesouvají se) do bazálních vrstev kůže, kde spouštějí uvolňování zánětlivých látek (cytokiny). To podporuje následný vznik chronického zánětu v kůži. V důsledku zánětu v kůži pak dochází k nadměrné tvorbě nových kožních buněk a jejich olupování.
Posledním podstatným vlivem je vnější prostředí a okolí nemocného. Prostředí samo sice nemůže lupénku způsobit, ale může urychlit její nástup. Negativní vlivy rizikové pro vznik lupénky jsou infekce, poranění, ve velké míře také stres. Souvislost mohou mít klimatické či hormonální vlivy.
V důsledku lupénky může vzniknout takzvaná revmatoidní artritida, kdy mohou být nejprve postiženy klouby a teprve později kůže. V kloubech se rozvíjí chronický zánět ať jednoho, či více kloubů. Zánět může vést až k deformaci kloubu. Lupénka však může postihnout i oblast vlasové části hlavy nebo genitálie.
Léčba lupénky existuje
Lupénku lze dnes již léčit několika různými metodami. Jednou z možností léčby je léčbou lokální. To znamená, že se léky aplikují přímo na postiženou oblast. Léky jsou v podobě gelů, mastí, nebo tělového mléka. Lokální léčbu lze použít v méně závažných případech lupénky. Výhodou je, že lék proniká do postiženého místa, nikoli do celého těla. Hlavní složkou lokálních léků je černouhelný dehet, kortikosteroidy nebo Kalcitriol, retinoidy, Antralin, Kalcipotrien a keratolytika a také hydratační přípravky.
U těžších forem nemoci už je na místě použít systémovou léčbu. Ta je podávána v tabletách, či injekcích. Lék se dostane přes krevní oběh do celého těla. Hlavní nevýhodou však je velké množství možných nežádoucích účinků. K jejich maximálnímu zmírnění je proto vhodné kombinovat léky systémové s dalšími formami léčby. Jestliže lékař určí, že se máte léčit systémovými léky, budete muset pravidelně podstupovat krevní a jaterní testy. Nejpoužívanějšími systémovými léky jsou Metotrexát, Cyklosporin a Retinoidy.
Další moderní metodou je biologická léčba, kdy k léčbě slouží látky, které se podobají přirozeným molekulám, které se už v těle produkují. Tyto látky pak mohou podpořit imunitní systém a ukončit chronický zánět. Biologická léčba je nejlepší tehdy, když není ještě zánět rozjetý naplno. Hodí se proto v časné fázi lupénky. Podpůrnou léčbou může být i fototerapie, kdy do kůže proniká ozdravné sluneční záření. Jako doplněk pak lze vyzkoušet například sůl z Mrtvého moře nebo krémy obsahující Aloe Vera.
