Zvětšovací skla jsou známá od starověku. Římský císař Nero, měl vybroušený smaragd, přes který hleděl na svět. Tedy, jen občas, aby si přiblížil nějaký krásný ženský detail na hostině, protože byl silně krátkozraký. Za vynálezce bývá často označován Holanďan Antoni van Leeuwenhoek, (24. 10. 1632, Delft) obchodník s textilem, který mikroskop vlastně pouze zdokonalil natolik, aby se z teoretické roviny přenesl do té praktické, v roce 1676. Tu teoretickou, odbornou rovinu, poprvé popsal Robert Hooke, anglický vědec a polyhistor již o deset let dříve, v roce 1665 v knize Micrographia.
Jen tak na okraj, tohoto člověka Newton natolik nesnášel a viděl v něm konkurenci, že když Hooke zemřel, nechal odstranit z vědeckých institucí všechny jeho podobizny. Leeuwenhoek poprvé spatřil svalová vlákna, červené krvinky, spermie a řadu jiných do té doby neviditelných živých organismů.
Sám neměl vědecké vzdělání, proto jeho popisy pozorování jsou velmi naivní. Tento nadšený amatér se stal později členem Královské vědecké společnosti v Londýně. O jeho práci se zajímal i ruský car Petr I.
Mikroskop je schopen rozlišit dva body, které jsou od sebe vzdálené polovinu vlnové délky světla, které odrážejí. Viditelné spektrum světla, které lidské oko zaznamená, je v rozmezí 390 – 760 nanometrů. Pokud tedy k osvětlení předmětu použijeme nejkratší světlo, které ještě vidíme, tj. fialové, spatříme body vzdálené polovinu délky této vlny, tedy 200 nanometrů. Perfektně seřízený a kvalitní optický mikroskop tedy dosáhne zvětšení 2000x.
Mikroskopy byly vyráběny individuálně, na objednávku. První skutečnou továrnou na výrobu mikroskopů a jiné optiky, byla firma Carl Zeiss, v roce 1847. Pasteur kdysi takovým mikroskopem marně hledal původce vztekliny, protože viry jsou pod rozlišovací schopností optických mikroskopů. Pak už musí nastoupit mikroskop elektronový.
V elektronovém mikroskopu jsou skleněné čočky nahrazeny elektromagnetickými cívkami, s předem vypočítaným směrem magnetického pole. Od pozorovaného předmětu, umístěného ve vakuu, se odrážejí nikoliv fotony světla, ale elektrony. Protože elektrony mají podstatně kratší vlnění než fotony, je daleko vyšší i rozlišovací schopnost takového přístroje.
Elektronové mikroskopy nám umožňují pozorovat základní stavební kameny hmoty, protože rozliší i jednotlivé atomy. I přes tato gigantická zvětšení je však školní mikroskop stále velmi vděčným a relativně laciným dárkem pod stromeček. Pozorovat život v kapičce vody se nikdy neokouká.
