Zoborožci se pyšní skutečně obrovským zahnutým zobákem, často též pestrobarevným a doplněným rohem, který právě dal celé skupině těchto ptáků jméno. Tento dutý výběžek jim mimo jiné dokáže zvýšit rezonanci zvuku při zpěvu.
Jedná se o převážně monogamně žijící ptáky, kterým však v péči o potomky a taktéž v jejich dokrmování často vypomáhají příbuzní jedinci, kteří tak získávají jakousi „praxi“ pro období, kdy si sami založí vlastní rodinu. Tito pečující příbuzenští pomocníci tak podporují životaschopnost svých mladších příbuzných, neboť tak mimo jiné mláďata získávají dostatečné množství potravy.
Domorodí obyvatelé si často právě zoborožce vybírali jako účinkující do místních bajek a pověr. Zoborožci prý například představují pojítko mezi světem živých a říší našich zesnulých předků. Původní národy tak měly tyto jistě zvláštní ptáky v nesmírné úctě a místní lidé ji k nim chovají dodnes. Těchto opeřenců si zde odjakživa vážili natolik, že jejich peří se dokonce používalo i při nejrůznějších rituálních obřadech.
Počty zoborožců v přírodě však v posledních letech stále klesají a množstvím doposud žijících jedinců se již pomalu blíží k hranici pro vyhynutí. Na vině je zde pak zejména pytláctví, neboť tvrdé rohy zoborožců jsou velice podobné slonovině. V minulosti prý údajně byly dokonce i cennější než rohy skutečných nosorožců nebo také než sloní kly. Populární byla tato surovina pro vyřezávání sošek a například ve šperkařství používali zoboroží rohy již staří Číňané od 6. století. A tento poměrně vzácný artikl zůstává bohužel velice dobrým zbožím na černém trhu kupříkladu v Číně nebo v Japonsku až do dnešních dnů.
