V prvním odstavci je řada historických omylů a měli bychom je uvést na pravou míru. Předně. Konstantin ani Metoděj nebyli starci. Zralí muži, to ano. Konstantinovi bylo v době příchodu na Velkou Moravu 36 let. Jeho bratr Metoděj byl o čtrnáct let starší. Zajímavé je, že termín Velká Morava se nikde v devátém století v žádném písemném záznamu neuvádí. Což pochopitelně neznamená, že tento státní útvar neexistoval. Naopak, byla to středoevropská velmoc, která zahrnovala nejen Moravu, ale i Čechy, kus Slovenska a Maďarska. Na východě se stýkala s Kyjevskou Rusí.
Dalším omylem by bylo myslet si, že kníže Rostislav, který bratry pozval, byl nějak přehnaně zbožný. Nikoliv, jeho úmysly byly čistě pragmatické. Chtěl mít vlastní kněze, a nikoliv kněze dosazené Východofranckou říší. Konstantin a Metoděj nepřinesli křesťanství, už zde dávno bylo. Vlastní církev znamenala samostatnost a nezávislost. Oba bratři byli sice kněží, ale jen nižšího svěcení, byl to vlastně takový průzkum bojem a církevní kruhy v Konstantinopoli nijak nespěchaly. Byli zkušení, byli zcestovalí, byli zvyklí na nepohodu. Na svoji dobu nesmírně vzdělaní muži, ovládající filozofii, teologii jazyky. Myslím si, že bychom si měli ujasnit pár věcí. Předně, mýlit se je lidské. Pokud člověk získá nějaké znalosti, odpovídající úrovni výzkumů své doby, není to žádná ostuda, když doba budoucí jeho znalosti přehodnotí.
I já jsem se ve škole učil, že soluňští bratři vytvořili písmo hlaholici, čistě pro křesťanskou misii, kam byli vysláni, nebo že o ní měli dokonce boží vnuknutí. Krásná, leč naivní historka. Současná věda začíná pochybovat. Nepochybuje o tom, že oba bratři prosadili hlaholici na Velké Moravě jako jazyk bohoslužby. Pochybuje však o jejich autorství. Na povrch vyplouvají důkazy o tom, že hlaholice je mnohem starší, nejméně o půl tisíciletí, než doba, o které mluvím. Místem vzniku je zřejmě Aquileia, město na italsko-slovinských hranicích, kde žilo slovanské obyvatelstvo a velká křesťanská komunita již v době Římského impéria. Písmo bylo tedy pouze obnoveno, možná upraveno pro jejich podmínky, ale nebylo jimi vynalezeno.
Konstantin svoje dílo opustil velice záhy. Příčinou byl jeho neutěšený zdravotní stav, přesněji tuberkulóza. V roce 869 se vrátil do Říma, vstoupil do kláštera, kde přijal řeholní jméno Cyril a zakrátko zemřel. Metoděj osaměl. Žil na Moravě v neustálých sporech s franckými kněžími, konkrétně s pasovským biskupem, který si také dělal nároky na církevní správu. Nemohl skousnout fakt, že Metoděj káže v řeči, které jeho posluchači rozumí. Povolenými jazyky byla přeci latina, řečtina, hebrejština, tedy jazyky, které Pilát napsal na tabulku, nad Kristovým křížem. Tohle hraničí s kacířstvím.
Pro Metoděje by to jistě nebyl problém, byl Řek a tyto jazyky ovládal dokonale. Do zad mu však vpadly mocenské spory mezi Rostislavem a Svatoplukem, který toužil po vládě. Spor nakonec skončil pádem Rostislava a nástupem Svatopluka, kterého na trůn vynesla francká kopí. Metoděj zemřel v roce 885, a kdesi na Moravě je i pohřben. Jeho žáci byli vyhnáni a stěží si zachránili život. Ovšem dílo obou bratří nezahynulo. Žije dosud v Bulharsku a Rusku.
