Oatis se narodil ve městě Marion ve státě Indiana 4. ledna 1914 a novinařina se stala jeho životním posláním. Své první příspěvky posílal do novin už na střední škole a po jednom ročníku na soukromé univerzitě začal v roce 1933, tedy ve svých 19 letech, pracovat v místních novinách. O čtyři roky později přešel do tiskové agentury Associated Press (AP) a po 2. světové válce, kdy sloužil v americké armádě, působil jako šéf kanceláře AP v Praze. Tušil snad aspoň, jak nebezpečná je to mise?
Určitě si to naplno uvědomil, když byl 23. dubna 1951 náhle zatčen a následujích 42 hodin nepřetržitě a beze spánku vyslýchán. To stačilo k tomu, aby Oatis podepsal prohlášení, ve kterém se přiznal ke špionáži proti Československu. Konkrétně měl sledovat indického charge d’affairs v Praze Ramčundura Goburdhuna, který však měl fakticky postavení velvyslance, který ještě nebyl jmenován. Indie v té době teprve krátce předtím, 26. ledna 1950, vyhlásila svoji samostatnost a začala se orientovat na spolupráci se SSSR a jeho satelity.
V zahraničním tisku byl Oatisův případ prezentován palcovými titulky a jako odvetu uvalily USA na Československo obchodní a cestovní embargo. Při zinscenovaném soudním jednání se americký novinář ke špionáži přiznal. Přihlížející u soudu potom uvedli, že Oatis mluvil mdlým hlasem bez jakýchkoli emocí. Zřejmě dostal „své“ přiznání od StB vypracované předem a musel se ho naučit nazpaměť, stejně jako tomu bylo při procesu se Slánským a dalšími.
Rozsudek vynesený 4. července 1951 poslal Oatise do vězení na 10 let. Vypjatost situace naštěstí po Stalinově smrti 5. března 1953 povolila a Oatis byl nakonec propuštěn již po necelých dvou letech, 16. května 1953. K jeho propuštění přispěl také dopis amerického prezidenta Dwighta D. Eisenhowera československé vládě vyjadřující jeho pobouření.
Po propuštění se Oatis nejprve začal léčit z tuberkulózy, která u něj ve vězení propukla, a když se jeho zdravotní stav zlepšil, odvolal svou výpověď s tím, že byla vynucena mučením. I když s Goburdhunem komunikoval, jen si u něj ověřoval některé informace, což nepřekračuje rámec běžné novinářské práce.
Další „osudy“ Oatisova procesu se potom už podobají frašce. Československý soud Oatise v roce 1959 zbavil všech obvinění, ale toto rozhodnutí bylo v roce 1968, po invazi vojsk Varšavské smlouvy, zrušeno. Znovu zbaven všech obvinění byl až v roce 1990, vzápětí po „sametové revoluci“.
Po návratu do USA pak Oatis pokračoval celá tři desetiletí ve své práci pro AP při OSN a v roce 1984, po celkem 47 let trvající kariéře u této tiskové agentury, odešel do důchodu. Zemřel 16. září 1997, ve věku 83 let na komplikace spojené Alzheimerovou chorobou. Pravdu o tom, zda byl skutečně špionem USA, si tak vzal s sebou do hrobu…
