V každém případě jde o dvoudílné dámské plavky, pro něž je charakteristické rozdělení na horní část zakrývající ňadra a spodní část zakrývající klín a zcela nebo jenom částečně hýždě. Tvary a střihy obou částí jsou velmi podobné tvarům podprsenek a kalhotek u běžného spodního prádla. Od něj se liší především použitým materiálem, vhodným do vody.
Bikiny se zrodily v Paříži, a to hned na dvou místech, u dvou francouzských návrhářů. Když v květnu 1946 začaly Spojené státy zkoušet atomovou bombu na tichomořském atolu Bikini, pařížský módní tvůrce Jacques Heim (1899 – 1967) pojmenoval své poněkud úsporné dvoudílné plavky „Atom“.
Poněkud známější je představení „vynálezu“ inženýra Louis Réarda (1897 – 1984), který, když chtěl poprvé ukázat světu svůj výtvor, tak si na předvedení musel najmout striptérku. Žádná tehdejší modelka totiž ony dva proužky látky, které se vešly do malé krabičky, nechtěla předvést veřejnosti. A protože Réard správně tušil, jakou reakci – či spíše „výbuch“ – jeho model vyvolá, nazval jej bikini. A jak už to vždy s nějakým převratným objevem bývá, zvedla se vlna zájmu a naproti tomu i vlna kritiky.
Trvalo však více jak dvacet let, než si na ně ženy zvykly a cítily se v nich komfortně nejen ony samy, ale i před zraky ostatních. Aby do nich měly postavu, musela někdy oblečení bikin předcházet gymnastika a dieta. Přelom nastal roku 1957, kdy byl uveden do kin film „A Bůh stvořil ženu“, kde se v bikinách objevila francouzská filmová hvězda Brigitte Bardot. Dalším takovým zjevením byla Ursula Andressová v bondovce „Doktor No“ (1962), vystupující z moře v bílých plavkách s nožem za pasem. A jestli věděl někdo, jak nosit a správně se „protahovat“ v bikinách, tak to byla Marylin Monroe!
Ovšem na oblečení monokin, tj. plavek „nahoře bez“ (topless), resp. jen spodního dílu bikin, které se objevily roku 1964, dieta ani gymnastika nestačila, tady prováděla přísný výběr pro tento účel patřičně obdařených nositelek sama příroda. I když i té se dá pomoci vhodnou plastickou operací…
V současné době se pro šití plavek typu bikiny používají především materiály z umělých vláken, jejichž základ tvoří polyamid (např. nylon), polyester nebo polyuretan (např. lycra, spandex, elastan). Často dochází ke kombinaci těchto typů vláken v jedné látce na plavky, např. 80 % polyamidu a 20 % vlákna lycra. V menší míře se používají i přírodní vlákna – bavlna nebo různé dřevnaté rostliny označené obchodním názvem rayon.
Bez ohledu na použitý materiál zůstává poslání bikin (a monokin) stále stejné – upoutat mužské oko a zajistit své nositelce trochu toho obdivu a pozornosti.
