Pracovní knížka – Arbeitsbuch
Za Rakouska-Uherska byly zavedeny „knížky pracovní – Arbeitsbuch“, obsahující zevrubný popis osoby majitele (fotografie se ještě nepoužívaly). Kromě jiného jméno a bydliště otce nebo poručníka spolu s jeho svolením, že majitel knížky pracovní „smí vstoupit v poměr pracovní neb učebný“. Dole obsahovala záznamy o začátku a ukončení pracovního poměru dotyčného spolu s krátkým osobním hodnocením a s důvodem propuštění (na vlastní žádost či jinak). Pracovní knížky byly vydávány v česko-německé mutaci. Se vznikem ČSR v roce 1918 se přestaly používat.
Legitimace pojištěnců
V době existence první republiky, ke konci roku 1930, začaly pojišťovny na základě vládního nařízení vydávat „legitimace pojištěnců“ všem osobám, na které se vztahovalo pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří. Uvedeny byly tyto údaje: příjmení, jméno, datum a místo narození, domovská obec a státní občanství. Pojištěnec tak měl doklad o všech svých zaměstnáních. A co bylo nejdůležitější, měl potvrzení o tom, že ho zaměstnavatel přihlásil k pojištění. Žádné jiné zápisy pod hrozbou trestního stíhání nesměly být uvedeny, zvláště ne takové, které by mohly poškodit majitele legitimace při hledání nové práce.
Vzhledem k provádění národnostní politiky legitimace existovaly ve více jazykových mutacích: české, slovenské, německé a maďarské a dvojjazyčné – česko/německé, polské, maďarské a rusínské a slovensko/německé.
Totalitní institut
Až do 16. března 1939 měly tyto legitimace pouze evidenční charakter. Spolu s ostatními protektorátními zákony u nás od tohoto dne začala poprvé v novodobých dějinách platit všeobecná pracovní povinnost. Roku 1941 byly legitimace pojištěnce na území protektorátu nahrazeny průkazem Arbeitsbuch-Pracovní knížka, ale již v mutaci německo-české.
Totalitní institut všeobecné pracovní povinnosti se osvědčil natolik, že jej později přezvalo také totalitní socialistické zákonodárství. To však všeobecnou pracovní povinnost dovedně maskovalo jako vymoženost zvanou zajištění „práva na práci“. Nevyužívání tohoto práva bylo trestáno jako tzv. příživnictví a skutečnost, že je daná osoba zaměstnaná, se osvědčovala razítkem zaměstnavatele v občanském průkazu dotyčného. Stejně jako další totalitní restrikce i pracovní povinnost zanikla po roce 1989.
