Zrak se ale postupně zaostřuje a děti začínají reagovat na pestré barvy. Úplný vývoj zraku bývá u dětí dokončen až v šesti letech, takže v podstatě teprve takový prvňáček by měl vidět stejně ostře jako zdravý dospělý. Plně rozvinuté lidské oko je pak prý schopno rozeznat až dva a půl milionu nejrůznějších barevných odstínů. Necelých 10 % v lidské populaci však představují barvoslepí lidé a až jedna polovina světové populace potřebuje nosit brýle nebo kontaktní čočky. Za měkké, gelové kontaktní čočky vděčíme českému vědci. Otto Wichterle (27. října 1913 – 18. srpna 1998) prototyp výrobního zařízení na tyto čočky sestavil původně doma z dětské stavebnice Merkur, poháněné motorkem z gramofonu.
Mezi nejčastější barvy očí patří bezesporu hnědá, modrá a zelená. Často převládá názor, že barva očí je dědičný znak, ale není tomu tak. Barvu očí dítěte totiž kromě genů rodičů určuje rovněž i barva očí našich předků. Obecně platí, že hnědá barva je „silnější“ než zelená nebo modrá barva. Hnědou barvu očí má tedy většina světové populace, naopak modrá barva očí se vyskytuje nejméně často.
Oči jsou hned po mozku pravděpodobně druhým nejsložitějším orgánem v těle. Patří také k orgánům nejpohyblivějším a až za 80 % našich vzpomínek vděčíme právě jim.
Co se zvířecí říše týče, nejdokonalejší stavbu oka má pravděpodobně chameleon, který svoji budoucí potravu může vidět až na vzdálenost jednoho kilometru a každým okem pohybuje nezávisle na sobě. Viděné obrazy se tak neslučují dohromady v jeden obraz, mozek vyhodnocuje každý obraz zvlášť. Rovněž i při pátrání po kořisti kouká chameleon každým okem zvlášť a teprve, když chce na svou oběť vystřelit svým dlouhým jazykem, zamíří na ni oběma očima. Další zajímavou vlastností oka chameleona je skutečnost, že se na svoji budoucí kořist může dívat z několika různých úhlů, aniž by přitom pohnul svým tělem.
Také většina ptáků má až 3x více zrakových buněk na milimetr čtvereční než člověk, což jim zajišťuje skutečně dokonalý zrak. Například sokol zaznamená pohyb v krajině až na vzdálenost šesti kilometrů. Chobotnice zase svůj zrak zaostřují podobně jako fotoaparát, takže se jejich čočka vysouvá a zase zasouvá jako objektiv.
