Od prodejního pultu k rytířskému titulu a na úholičský zámek. Příběh jak z červené knihovny

6.1.2021
Fefík

V roce 1855 se začal učit příručím v obchodě koloniálním zbožím na tehdejší Ferdinandově (nynější Národní) třídě. Po vyučení pracoval v Čáslavi a v roce 1861 byl přijat do pražského Hammerova velkoobchodu. V roce 1866 založil firmu Wohanka a spol., která se zpočátku zabývala obchodem švýcarskými usněmi a koženými výrobky pro technické účely. Později se soustředil na obchodování se stroji, přístroji a surovinami, zejména pro cukrovarnický průmysl.

Stálý styk s cukrovarnickým průmyslem ho přivedl na myšlenku založit stanici pro šlechtění řepného semene, které se do Čech dosud dováželo, převážně z Německa. Odhodlal se k tomu v roce 1884. Zařídil na pronajatých pozemcích na tehdejším císařském statku v Hostivici u Prahy a Lepoldsdorfu selekční laboratoře. Úspěch se šlechtěním řepného semene a jeho prodejem se postupně rozšiřoval, obchodní úspěchy mu umožnily v roce 1901 zakoupit zámek a velkostatek Úholičky u Prahy a zřídit tam moderní laboratoře a šlechtitelskou stanici, do níž soustředil pěstování řepného semene. To pod značkou Wohanka Original vyvážel do Francie, Belgie, Itálie, Spojených států a řady dalších zemí. Pak se teprv prosadil na domácím trhu.

Bojoval za svobodu národa roku 1848, dožil se jí roku 1918. Z plodného života česko-amerického pionýra Františka Korbela

Jeho činnost v obchodní a hospodářské komoře jej přivedla i k dalším aktivitám a to k železnici. V závěru devadesátých let se zakládalo mnoho místní železničních drah a Wohanka na to reagoval zřízením dílny technických potřeb v Příbrami. Zde od roku 1897 začal nabízet dodávky železničních potřeb a rovněž lehké dresiny dle svého patentu. Firma vyrobila celkem 2036 kusů železničních dresin, vozíků a motorových lokomotiv, než v prosinci 1934 skončila.

Josef Wohanka se kromě podnikání věnoval veřejné a politické činnosti, v roce 1882 byl povolán do Obchodní a živnostenské komory pražské a byl zvolen zatímním předsedou. Jako člen komory byl roku 1887 zvolen za poslance Českého sněmu a roku 1891 do Říšské rady. V roce 1899 byl jmenován náměstkem nejvyššího maršálka zemského (řekněme předsedy sněmovny), místoprezidentem Obchodní a živnostenské komory byl zvolen LP 1894, presidentem 1896. Za jeho prezidentství bylo vystavěno Umělecko-průmyslové muzeum a technologické průmyslové muzeum. Prezidentem komory byl do roku 1902, kdy po dosažení šedesátky funkce sám vzdal.

V roce 1894 byl za Staré město zvolen do sboru obecních radních, členství se po pěti letech vzdal pro velké vytížení. Byl členem státní železniční rady, celního sboru poradního, průmyslové rady a členem říšské komise pro kontigentování daně výdělkové. V roce 1906 byl povolán za člena Národohospodářského ústavu při České akademii věd a umění.

V roce 1908 byl za zásluhy o rozvoj zemědělství povýšen do stavu rytířského.

Pšenice na koláče, oves pro koně, jen ječmen na pivo. Výběr piva dřív nebyl otázkou svobodné volby

V roce 1910 přijal za společníky v podnikání své dva syny, Miloše a Vladimíra, veřejná a politická činnost ho zaměstnávala natolik, že synové firmu fakticky vedli. V roce 1920 synové převzali řepné hospodářství docela, koupili statek s polnostmi na Tursku a v Roztokách bývalou továrnu, kterou adaptovali na provoz pro čištění a uskladnění řepného semene.

Josef rytíř Wohanka zemřel 2. ledna 1931 v Praze.

V květnu 1945 se na velkostatku v Úholičkách ubytovali vojáci Rudé armády. Objekt šlechtitelské stanice proměnili v kasárna a zničili její zařízení. Majitelům se podařilo zachránit to nejcennější – selekční materiál, který předali Společnosti pro pěstování řepného semene v Semčicích.

Po Únoru 48 musela Wohankovic firma skončit.

Zámek v Úholičkách se stal součástí zemědělského družstva a sloužil jako sklady, kanceláře a byty.

Praha nebyla dost velká, aby uplatnila všechny nápady sochaře Celdy Kloučka

Po sametové revoluci dcera Vladimíra a vnučka Josefa Wohanky Milena požádala v restituci o navrácení zámku a souvisejícího hospodářství. V průběhu restitučního řízení však zemřela, bezdětná. V závěti odkázala veškerý majetek Petru Svobodovi, dnes viceprezidentu Asociace majitelů hradů a zámků. Doktor Svoboda zrestauroval část zámku a park, v přilehlých hospodářských budovách chová koně. Zámek s parkem pronajímá k slavnostním účelům, příležitostně je otevřen i k prohlídkám, na zámku se pořádají také výstavy a různé kulturní programy. Přístupný je též zámecký park.

Josef Wohanka

Závěrem nezbývá než připomenout, že se jménem rytíře Wohanky jsme se nedávno setkali v článku o sochaři Celdovi Kloučkovi – právě on ozdobil Wohankův dům v Dlouhé třídě 714/36 a také rodinný hrob na Vyšehradě.Zdroje: Světozor, 1896; Václav Zahrádka, Muzeum železničních dresin Čachrov; Pavel Vítek, Hrady.cz; Markéta Ovsíková, Pravý domácí časopis



Nepřehlédněte