Šestnáctiletý Jan odešel do Prahy a stal se žákem malíře Jana Angelo Zeyera. Později studoval u dvou významných osobností českého umění 20. století, Františka Kysely a Otakara Nejedlého, což Zachovi zajistilo spolehlivé uvedení na půdu českého moderního umění. Na Zachův dlouhodobý vývoj jako sochaře mělo pak zásadní vliv dílo Zdeňka Pešánka (1896 v Kutné Hoře – 1965 v Praze), průkopníka kinetického umění, který se proslavil svými pozoruhodnými světelně-kinetickými plastikami.
„V roce 1938 byl Zach jako jeden ze tří mladých umělců pověřen výmalbou československého pavilonu na newyorské Světové výstavě 1939. V prosinci opustil svou rodnou zemi, aniž by tušil, že se do ní už nikdy nevrátí. V dubnu roku 1940 zamířil do Ria de Janeira, kde mu byla nabídnuta práce v Baťových závodech. Z plánované dvoutýdenní práce se stal 11 let dlouhý pobyt,“ řekla Petra Hložková z Vlastivědného muzea ve Slaném.
„Jeho tvorba se klade na roveň největšího umělce země Portinariho. Byl hlavním inspirátorem československé výstavy v Riu v r. 1943 a jeho atelier na Svaté Tereze byl za války místem četných schůzek diplomatů a politiků spojeneckých zemí a také pracovníků našeho zahraničního odboje. Zach učinil mnoho pro propagaci čs. věci za války. Je spolumajitelem a hlavním redaktorem velké umělecké revue Revista,“ referoval sborník Umění dneška v roce 1946.
Zach tedy brzy pronikl do brazilské umělecké scény, začal vystavovat a dostal i několik zakázek pro budovy slavného architekta Oscara Niemeyera (1907, Rio de Janeiro – 2012 tamtéž).
Dál ho cesty zavedly do Kanady a později jako pedagoga na unoverzitu do Oregonu, kde vyvrcholila i jeho umělecká kariéra.
Zemřel na následky infarktu 27. srpna 1986. Pochován je na hřbitově v pražském Bubenči (I-4-28).
Jeho sochařská a malířská tvorba nese znaky inspirace ve světě vegetace a odráží tak zážitek z brazilské přírody. Inspirace objekty Zdeňka Pešánka je také patrna v jeho zájmu o prolnutí umění, technologie a veřejného prostoru. Tyto charakteristiky, spolu s obrazy boje proti totalitě a nesvobodě, se staly pro Zacha celoživotním tvůrčím tématem. To je patrné zejména na instalacích z kovu a dřeva v Severní Americe (například plastika Prometheus z roku 1958 na nádvoří University of Oregon).
První retrospektivní výstavu tohoto umělce v Čechách zorganizovalo před pěti lety Vlastivědné muzeum ve Slaném, nesla jméno Návrat domů. Den před jejím otevřením byla na Zachově rodném domě odhalena pamětní deska.
Zdroje: Petra Hložková, Vlastivědné muzeum ve Slaném; Youradio, 2014; (vc), Umění dneška, 1946;
f.: Bubenečský hřbitov, Tamtam, 2003
