Nebývám nemocná, ale když už, tak to stojí za to. Přináším další vlastní příběh v naději, že třeba někomu pomůže. Sama bych před třemi lety takové informace uvítala, ale žádné jsem nenašla.
Měla jsem strach a nevěděla co teď a co dál, minuty se vlekly a udělat cokoli bylo nad mé síly. A pak jsem se seznámila s Aggregatibacter Aphrophilus – bakterií, kterou máme všichni a je v zásadě dobrá. Většinou.
Zimnice, teplota, únava a žlutý jazyk
Zimnice mnou tolik cloumala, že když jsem nesla hrnek s čajem, bryndala jsem jej kolem sebe. Dva dny v posteli v přesvědčení, že budu brzy fit, mi vůbec nepomohly. Když se rtuť teploměru, i přes požití léků, přiblížila k devětatřicítce, šla jsem k lékaři. Ten udělal CRP vyšetření, které ukázalo, že moje hodnota, která se obvykle pohybuje do deseti, je čtyřicet, čili jasný zánět. K tomu jsem měla jazyk potažený žlutým povlakem. Vedle širokospektrálních antibiotik jsem dostala radu, ať nepiju kávu, ta mi bere vnitřní energii, a ať nejím mléčné výrobky, neboť jsem zahleněná.
Doma jsem okamžitě usnula. Vzbudila jsem se propocená, včetně peřiny a prostěradla, navíc mě bolela kůže po celém těle. Dobrou zprávou bylo, že teplota klesla na sedmatřicet. Jenže během dvou hodin vystoupala o dva stupně výš. Volala jsem lékaři. Vysvětlil mi, že bakterie svádí boj s antibiotiky a může se stát, že teplota takhle kolísá.
Přidala se bolest kloubů
Následující dva dny probíhaly podobně. Teplota, propocená postel, čisté povlečení, pračka, sprcha, bez teploty. Přidala se bolest kloubů, která putovala od ramen přes kyčle ke kolenům, spadla ke kotníkům a zmizela. Ve stavu bez teploty jsem byla plná elánu, síly a neděje, že budu brzy zdravá. Jenže po pár hodinách bylo všechno jinak. Osmatřicet, lék, únava, spánek, mokrá postel, sprcha. Do té doby jsem nikdy neměla postel převlečenou šestkrát do týdne.
Skončilo to za pár dní. Teplota pryč a já se cítila dobře. Po dobrání antibiotik následovala kontrola CRP s výsledkem dvacet šest. Cítila jsem se výborně a odpočatě a ukončila neschopenku.
Neměla jsem spěchat
Následující neděli večer teplota opět vylezla přes sedmatřicet. V pondělí jsem šla po dvou týdnech do práce vyždímaná jako hadr. Vydržela jsem tam půl dne a odjížděla s osmatřicítkou rovnou do ordinace. Lékař mi naměřil třicet sedm. Připadala jsem si jako cvok. Na jeho radu jsem se jela vypotit, ale už během noci mi bylo jasné, že ráno do práce nepůjdu. Únava, zimnice, teplota, spánek, úleva, bez teploty. Tak se to střídalo celou noc. Ráno další návštěva ordinace, CRP s výsledkem padesát, antibiotika, neschopenka a postel. A první obava, že půjdu do špitálu.
Tohle domácí léčba nevyřeší
V pátek ráno teploměr ukázal přes třicet devět a bylo jasné, že to už na domácí léčbu nebude. Lékař vyplnil žádanku na vyšetření a poslal mě do nemocnice. Zvolila jsem ÚVN ve Střešovicích. V čekárně jsem strávila několik hodin a moje stavy se měnily zhruba po deseti minutách – únava, teplota, třesavka, normál. Když mě zavolali do ordinace, byla jsem úplně propocená, pot štiplavě zapáchal.
Vzali mi krev, moč, změřili teplotu, natočili EKG. CRP bylo šedesát a lékaři nevěděli, co se mnou. Poslali mě na infekční oddělení. Když mi řekli, že si tam poležím, bylo mi to jedno. Byla jsem unavená a vyčerpaná. Když vylezla teplota nad třicet osm, nabírala sestřička opakovaně hemokultury. A pak ji odhalili a okamžitě nasadili antibiotika do žíly. Bakterie Aggregatibacter Aphrophilus je přirozenou součástí ústní dutiny a hltanu. Proč se ale přemnožila, zatím nikdo netušil.
Viník byl odhalen
Vzhledem k nedomykavé srdeční chlopni jsem byla vystavena nebezpečí vzniku infekční endokarditidy. Následovala řada vyšetření – sono břicha, echo srdce a jícnové echo, všechna dopadla dobře. Endokarditida se nepotvrdila a důvod přemnožení bakterie byl záhy taky odhalen. Za tuhle lapálii mohl zub moudrosti, který rostl tak nešikovně, že nevylezl z dásně a tlačil se blízko vnitřní strany tváře, kde se bakterie nahromadila a přemnožila.
V nemocnici jsem ležela dva týdny a další dva jsem tam každý den jezdila na pracoviště OPAT, kde mi dávali antibiotika do žíly. Následovalo vytržení zubu moudrosti a rychlé zotavení, půl roku jsem ale ještě byla pod pravidelnou kontrolou lékařů.
Tady mi došlo, že kdyby se to celé mělo opakovat, rozpoznala bych to dřív. Zkušenosti nás učí poznání, pokoře a respektu. Třeba ta moje někomu pomůže.
