Mecenáš umění a vlastenec
Českobudějovický rodák Antonín Veith (nar. 3. ledna 1793) byl podnikatelem a velkým mecenášem umění a kultury. Byl také majitelem zámku v Liběchově, který koupil v roce 1801 jeho otec Jakub. Veithovi ze svého Liběchovského panství vytvořili opravdové kulturní centrum, ve kterém pobývali čeští i němečtí, spisovatelé, vědci i filozofové (například Bernard Bolzano, František Palacký a jiní. Dalšího amatérského umělce – sochaře Václava Levého – nasměroval Antonín Veith směrem k profesionální sochařské dráze.
Veith chtěl v Tupadlech vytvořil Český Slavín a prostřednictvím slavných postav národních dějin oživit a posílit národní sebevědomí a hrdost. Tento projekt však nebyl nikdy dokončen. Antonín Veith umírá 19. prosince 1873 v Liběchově jako člověk, který toto město velmi pozvedl. Po jeho smrti se několik jeho soch dostalo dokonce do Národního muzea v Praze, kam je věnoval jeho synovec.
Myslbekův učitel
Do historie obce se nesmazatelně vepsal sochař Václav Levý. V 19. století dal svými výtvory tvář Liběchovu i jeho okolí. Jak se ale do zdejšího kraje dostal?
Václav Levý se narodil 14. září 1820 v Nebřezinách u Plas. Jeho mládí však vůbec nenasvědčovalo tomu, že by se měl stát takovým významným sochařem, jako jakého ho známe nyní. Učil se truhlářem, potom pracoval jako kuchař v plzeňském klášteře a ve Lnářích. Ovšem kolem roku 1840 odešel se statkářem Antonínem Veithem na jeho panství do Liběchova. Pod vlivem umělců, kteří se na zdejším zámku soustřeďovali, začal tesat sochy v okolním skalním masivu mezi Liběchovem a Želízy. Tak vznikla mj. Jeskyně Klácelka, Harfenice, Čertovy hlavy nebo Kaple Maří Magdaleny.
Až doposud byl sochařem samoukem, ale na popud Antonína Veitha sochařské umění nakonec i vystudoval, a to přímo v Mnichově. Poté odešel dokonce do Říma, kde se rovněž umělecky prosadil. Po návratu do vlasti se stal učitelem a spolupracovníkem Josefa Václava Myslbeka. Jeho neznámější sochařské dílo Adam a Eva se dostalo dokonce až do Národní galerie.
Právník a politik
Liběchovským rodákem byl JUDr. Carl Heller, který se zde narodil 9. září 1872. Své nadání projevoval už velmi brzy. Nikoho tak nepřekvapilo, že vystudoval práva na univerzitě v Berlíně i v Praze. Od roku 1903 byl německým právníkem a politikem, advokátní praxi provozoval v Teplicích. V letech 1920 až 1938 byl senátorem a poslední tři roky ve funkci byl dokonce místopředsedou Senátu Národního shromáždění. V roce 1938, kdy se zostřila politická situace v Československu, však emigroval do Dánska. Když Německo napadlo i tento severský stát, emigroval do Švédska. Ve Stockholmu ovšem 7. dubna 1944 umírá a konce války se bohužel nedočkal.
