Otto Matoušek. Legionář a malíř, který propadl horizontu rybníků a jezer

11.12.2020
Fefík
Další fotky

Přišel na svět 3. prosince 1890 v Plzni. Jeho otec Quido pracoval jako hostinský, jeho děda Josef byl hostinským v Plzni čp. 219 a druhý dědeček Vít Švaicr byl pro změnu – plzeňským hostinským.

V období 1910–1915 Otto studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Josefa Loukoty, Vlaho Bukovace, Maxe Pirnera a Jana Preislera a v grafickém kurzu profesora Františka Koblihy. Oblíbil si zvláště techniku dřevorytu a linorytu.

Krátce po odchodu na východní frontu padl Matoušek do ruského zajetí a o rok později se přihlásil jako dobrovolník do řad 1. střeleckého pluku čs. legií v Rusku. Po bitvě u Zborova byl zařazen v hodnosti praporčíka k výzvědné rotě 6. čs. střeleckého pluku Hanáckého. V roce 1918 se zúčastnil bitvy u Bachmače a jako velitel obrněného vlaku se podílel na bojových operacích na trase Omsk–Tjumeň–Jekatěrinburk–Perm.

Aukce u Kodla přinesla rekordy. Nejdražším malířem je Kupka

V roce 1919 byl Matoušek vyslán do Japonska, kde studoval grafickou tvorbu. Minimalistický styl tamního výtvarného projevu ho doslova uchvátil.

Po návratu do vlasti v roce 1920 zůstal ve vojenské službě a pracoval v Památníku osvobození v Praze na umělecké dokumentaci 1. odboje.

V roce 1922 odjel se skupinou výtvarníků na dva měsíce do oblasti kolem Zborova, aby zde zachytil slavná místa bojů našich legionářů. Hlavním úkolem této expedice byla exhumace Neznámého vojína z mohyly v Cecové. Matoušek zachycoval tvář téhle obce, dobyté 2. července 1918 2. čs. střeleckým plukem, tvář zničené krajiny – pět let po bitvě byly jasně viditelné stopy po mohutných zákopech a hluboké jámy po dělostřelecké palbě. Ve svých akvarelech použil dvě barvy – hnědou a zelenou, jejichž odstíny dokázal ztvárnit všechny podstatné linie.

Malíř Otakar Kubín. Jeho obrazy jsou klidným projevem samotáře, který uzavřel ve svém srdci přírodu

V roce 1924 byl převelen do Českých Budějovic k pěšímu pluku. V roce 1930 byl povýšen na podplukovníka pěchoty a jmenován posádkovým správcem ve Františkových Lázních.

Ve dvacátých a třicátých letech vytvořil umělec několik grafických souborů s tematikou čs. legií a čs. armády (Zborov, Anabase, Náš voják, Barák smrti). Kromě grafické tvorby se věnoval také legionářským retrospektivám – cyklus olejomaleb Zborov pro Vojenskou akademii v Hranicích, některé jeho práce byly umístěny v předválečné výzdobě Památníku osvobození na pražském Vítkově.

A maloval jihočeskou krajinu. Maloval ji široce a s dramaticky robustním rozmachem. „Tyto prostší i patetičtější motivy, jež chtějí být vždy výraznou zkratkou jihočeského kraje v různých denních a ročních náladách, jsou u Matouška vždy v podstatě teskné, i když jsou zality plným letním sluncem,“ napsal v roce 1930 týdeník Domov a svět a autor přirovnal Matouška k Vlamnickovi. Příspěvek není bohužel podepsán (časopis redigoval spisovatel Karel Nový).

Malíř Otakar Štáfl. Milovníka Slovenska a především Vysokých Tater

„Za protektorátu se Ota Matoušek záhy zapojil do protinacistické činnosti v odbojové organizaci Vasil Škrach, která působila v Českých Budějovicích,“ uvádí Ilona Krbcová na stránkách Vojenského historického ústavu a prozrazuje podrobnosti. Matoušek se staral o finanční podporu perzekuovaných vojáků nebo těch, kteří odcházeli do exilu. Pečoval i o jejich rodiny. Po zatčení jejich členů navázal spojení s ilegálním hnutím Bílá Hora v Praze. V březnu 1943 byl na základě udání jednoho ze spolupracovníků odvlečen ze svého domu ve Zborovské ulici (tehdejší Lazaretstrasse). Při výslechu na českobudějovickém Gestapu byl krutě mučen. Přišel o chrup a částečně ztratil i sluch. Zbytek roku strávil ve věznici v Malé pevnosti v Terezíně a v pracovním táboře gestapa v Kladně. V prosinci 1943 byl deportován do koncentračního tábora Flossenbürg. I přes zdejší nelidské podmínky cítil potřebu uměleckého projevu. Vytvořil zde kolem osmdesáti kreseb, zachycujících ve zkratkovité surové podobě ponuré okamžiky života v táboře.  Přežil dokonce pochod smrti na samotném konci války. Na konci dubna 1945 byl osvobozen americkou armádou ve Stamsriedu v Bavorsku.

Sudičky mu vyměřily krutý osud. V táborech kreslil rodokmeny příslušníků SS

Tato pohnutá životní etapa zanechala v umělci nezapomenutelné stopy, které roku 1946 vydal v cyklu reprodukcí tužkových kreseb a štětcových maleb s názvem Kresby z koncentráku. Po válce ještě trvalo nějaký čas, než se umělec začal opět věnovat krajinomalbě. Vzpomínky na dobu věznění byly stále příliš čerstvé, přístup ke zpracované látce se již odlišoval a zjednodušení formy projevu se ještě zvýraznilo. Matoušek už nemaloval přímo v exteriéru. Při svých procházkách si tvořil nejprve kresebné návrhy a teprve v ateliéru si dotvářel konečnou podobu malby.

Jeho díla jsou zastoupena v četných soukromých i veřejných sbírkách, např. Alšovy jihočeské galerie, Jihočeského muzea.

Plukovník Matoušek dostal četná ocenění a vyznamenání: Československý válečný kříž 1918 a 1939, Československou medaile Vítězství, ruský Řád svaté Anny III. třídy s meči a mašlí, komunisté ho ocenili Řádem práce (1965) a titulem zasloužilý umělec (1971).

Zemřel 3. března 1977 v Českých Budějovicích.

FOTO: Otto Matoušek

Otto Matoušek - 2 Otto_Matoušek_-_(1890-1977)Otto Matoušek - 3 borispol vhuOtto Matoušek - 3 cecová vhuOtto Matoušek - 4 zborovské zákopy vhúOtto Matoušek - 5 pěšák domov a svět
Další fotky
Otto Matoušek - 7 cesta do soudleb gal art praha moment draženýOtto Matoušek - 8 dvořiště, 1962, czech antikOtto Matoušek - 0 borispolské zemljanky, za svobodu 1924

Zdroje: Domov a svět, 1930; Ilona Krbcová: Malíř, který byl spojen se Zborovem, 2017, VHÚ; Encyklopedie Českých Budějovic111



Nepřehlédněte