Existuje více než pět tisíc druhů pakomárů o velikosti 1 – 9 milimetrů. Známým zástupcem je například pakomár kouřový. Pakomáři žijí pouze přibližně dva týdny. Během této doby se ve velkých rojích spáří nad hladinou. Svá vajíčka následně kladou do vody. Pakomáři se stávají oblíbenou potravou ryb, a to zejména pstruhů.
V lesnatých oblastech tropů a subtropů po celé planetě můžeme hledat pakobylku. Známým zástupcem pakobylek je kupříkladu pakobylka indická. Se zeleným hmyzem, elegantně poskakujícím po louce, však pakobylka nemá nic společného. Pakobylka nám nejspíš bude připomínat malou větvičku. Má dokonalé mimikry a umí se tak výborně maskovat. Náleží totiž do parodiny strašilek a dalšího hmyzu skupiny mnohožilních. Na rozdíl od již zmiňované kobylky luční jsou pakobylky velice pomalé. Však také není kam spěchat. Jejich hlavní potrava, listí, totiž rozhodně nikam neuteče.
V Austrálii a na okolních ostrovech se můžeme setkat s pakobrou. Například pakobra páskovaná je třetím nejjedovatějším suchozemským hadem, a to navzdory skutečnosti, že neumí plivat jed jako proslulé kobry. Jejich neblahé pověsti však v tomto smyslu i tak využívá. Stejně jako ony totiž dokáže zploštit horní část těla, čímž vytváří tzv. kobří kápi. Díky svému jedu má na svědomí již poměrně značné množství lidských životů.
Do českého označení „pakobra“ patří asi třicet pět druhů hadů. Největší z nich dosahují maximální délky přes dva metry, takže nenáleží k hadím obrům. Jejich zbarvení se mění podle druhů a poddruhů, a to například od světle hnědých až po celé černé. A pestrostí vynikají rovněž i ve skladbě své stravy, která závisí na konkrétním prostředí. Může tak zahrnovat hlodavce, ještěry, žáby nebo dokonce i jiné hady.
