Léto je v plném proudu, přichází vysněná dovolená – ať už na chatě nebo u moře nebo prostě doma, a my můžeme pociťovat, že najednou nevíme, co s tím časem, který plyne tak nějak jinak – mimo náš obvyklý rozvrh a povinnosti.
Časová paralýza
Prakticky celý rok se můžeme těšit, až vypneme, až budeme mít volno z práce, až přijde ten očekávaný čas pro nás! A pak skutečně přijde a my jsme najednou celí nesví, nemáme se od čeho odpíchnout, přešlapujeme na místě. Není divu – však celoroční nebo několikaměsíční zajetý harmonogram a nastavení mysli na pracovní režim nelze tak snadno změnit ze dne na den, jako když zmáčkneme čudlík.
Klídek…
Abychom se proto ze samého času nedostali do stresu, řekněme si prostě, že necháme věci plynout. Nejsme schopni vzít do ruky knihu a vydržet u ní a stále těkáme sem tam? Neřešme to, buďme k sobě laskaví, trpěliví, shovívaví. Mám stále plnou mysl, která mi nedovolí plně se pohroužit do čtení?
Inu, dobrá, dám si pauzu, promyslím si v klidu, co je potřeba, napíšu si to třeba i na papír, a až bude mysl spokojená, otevřu knihu znovu.
Mám pocit, že nemohu jen tak sedět a musím něco dělat, uklízet, zařizovat, prostě cokoli? Klídek, všechno, co je nutné, udělám, ale co je zbytečné, počká. A pojedu si vlastním tempem – letním, klidným, pohodovým…
Hlavně nebuďme vynervovaní z toho, že musíme tři, dva, jedna, teď odpočívat a ono to nejde! Trpělivost, přirozenost, a hlavně se nesnažme NIČEHO dosáhnout NĚČÍM…
Přítomný okamžik
Prázdninová atmosféra na nás dýchá kouzlem přítomnosti. Pokusme se toto kouzlo zachytit a snažme se vychutnávat cokoli, co děláme. Ne skrze objektiv foťáku na našem telefonu, ale skrze objektiv našich očí a našeho srdce.
Prožívejme naplno všemi smysly a celou duší hřejivé slunce, našlapování na lesní pěšinku, pohupování vlnek na jezeře, vůni vzduchu, ale klidně i jízdu vlakem, klidné nákupy nebo krásnou všednost vašeho balkónku. Buďme jen tady a teď, vnímejme, co se děje kolem nás a v nás a nepřehlcujte se zbytečnými informacemi.
Plná prázdnost
Prázdniny jsou krásné slovo – evokují prázdno – ale ne děsivé a pusté, nýbrž naplněné bytím a celistvostí, kdy jsme sami se sebou. Nebojme se takzvané prázdnoty, ale dívejme se na ni jako na příležitost uvidět a uslyšet to, po čem touží naše duše.
Zní to moc ezo? Asi jo, ale kdy jindy si dovolit být ezo než o prázdninách? 🙂
Restart
V ideálním případě by se po vaší dovolené mělo stát to, že jste odpočatí fyzicky a hlavně mentálně, že jste získali nový vítr do plachet, ať už chcete plachtit kamkoli, že jste se povznesli nad všednost a máte větší nadhled a pohodu.
A s takovým rozpoložením mysli se potom můžete opět s chutí vrátit do práce, takto pěkně oživeni, s plnou silou, probuzenou kreativitou a vnitřní spokojeností!
Zdroj: Autorský článek
