Zamrzlá Temže a Bodamské jezero? Nic podivného. Na saních z Polska do Stockholmu, přes zamrzlý Balt? Ale ovšem. Doverskou úžinou do Anglie na bruslích? Žádný problém. I to si lidé užívali v historicky nedávné minulosti. Největší extrém však zažili lidé nejspíš v roce 829, kdy zamrzl Nil na dolním toku, a na dohled pyramid se i v Africe mohli prohánět bruslaři. Milovníci výtvarného umění jistě znají holandské mistry ze sedmnáctého století, kteří zachytili zamrzlé grachty a mořské pobřeží.
Záznamy v kronikách se soudobým pozorováním se dokonale shodují s jedním z mnoha různě dlouhých cyklů sluneční činnosti, který se pohybuje v rozmezí 80 – 90 let. Polovina tohoto časového úseku jsou relativně teplé roky, které bývají vystřídány roky studenými. Jev souvisí s výskytem slunečních skvrn a dá se vysledovat až kamsi do prvohor. Naše Slunce je velmi živá hvězda, která má své nálady a rozmary, které dává často najevo a motá vědcům hlavu.
Počasí nám však nepřináší jen mrazy. Přináší i velmi zajímavá pozorovaní úkazů, nad kterými váháme ještě i dnes, jak si je vysvětlit. Pro tento účel je dobré nahlédnout do Kroniky posledních Rožmberků od Václava Březana, z přelomu šestnáctého a sedmnáctého století.
Tento jinak vysoce vzdělaný muž vyrůstal v poddanském mlýně, a zcela nepochybně si zvykl věnovat svoji pozornost počasí. Mlýn byl na vodě i na úrodě zcela jistě závislý. Kromě precizní práce, věnované rodu Rožmberků, věnoval ve svých kronikách pozornost i záhadným úkazům na obloze.
Sloupové ohniví 31. martii 1582. V neděli okolo osmi hodin (dříve se počítalo od dnešních 18 hodin, takže to jsou dvě hodiny po půlnoci) až do dne vidíni sloupové ohniví, potýkající se. Následuje popis zemětřesení v Soběslavi a celých jižních Čechách až po Nové Hrady. 15. 9. 1590. Praskaly zdi, padala omítka a římsy, na kostelích zvonily zvony samy od sebe. Oběti na životech kronika neuvádí, lidé stačili své domy opustit. Krupobití, povodně a různé jiné neplechy přírody jsou zde trvale vypisovány. Tak často, že něco podobného lidé brali jako boží trest za jejich hříchy. Morové rány ze zkaženého vzduchu rovněž. Podle tehdejších představ.
Počínaje rokem 1752 začíná systematické pozorování a měření počasí, v pražském Klementinu. Od prvního ledna 1784 se zde měří teploty ovzduší 3 x denně, což jsou velmi významné informace pro studium klimatologie. Je to nejdelší souvislá řada měření ve střední Evropě. Údaje v kronikách však nadále zůstanou velmi zajímavým zdrojem informací i pro meteorology.
