Jíte teď třeba sám něco častěji? Nebo nějak jinak?
To určitě ne, jen prostě člověk nemůže jít do restaurace, jak byl zvyklý. Já si o covidu nemyslím, že je to konec světa a všechno musí být jinak. Naopak si myslím, že je nutné si zachovat co nejnormálnější pohled na věc a nezbláznit se z toho. To bude totiž to nejtěžší a nejdůležitější zároveň. Takže v tomto ohledu změna žádná.
Po čem je teď ve vašich restauracích největší poptávka?
To je celkem zábavná otázka, protože restaurace tak, jak je známe, neexistují. Doba je degradovala na výdejny jídel. Takže jídlo do krabičky a co nejrychleji pryč. To skutečně nemá s restaurací vůbec nic společného.
Restaurace jsou dlouhodobě kvůli pandemii zavřené. Když bychom to ale celé otočili, může si gastronomie vzít z této situace do budoucna něco pozitivního?
Hledat na tomhle průseru cokoli pozitivního, je skutečná ztráta času. Já rozumím touze po takzvaných pozitivních věcech, ale je to umělý přístup a snění za bílého dne. To nikomu nepomůže, důležitý je pragmatický a realistický přístup a činy.
Přežijí současnou krizi jen ty kvalitní podniky?
To je takové klišé, které je úplná blbost. Krachovat budou všichni, dobří i špatní. Jde totiž o to, že tu kvalitu nelze na ničem prokázat, čímž se veškeré rozdíly mažou.
Celý rozhovor si můžete přečíst v Mladém světě č. 6/2021, který vyšel 25. března
