Když mu bylo třiadvacet let, rozhodl se vycestovat ze středních Čech na schůzku s dívkou, která žila v Praze. Proto za ní v pátek 16. listopadu v roce 1984 přijel. Schůzka proběhla u dívky doma. Po schůzce se chtěl vrátit domů vlakem z pražského Hlavního nádraží, jenže mu ujel poslední vlak. Nezbylo mu tedy nic jiného, než čekat na nádraží až do rána, než přijede další vlak.
Čekání bylo nekonečné, takže když ho oslovil šestačtyřicetiletý muž a pozval ho na pivo, neváhal a vyrazil. Popíjeli v jedné z pražských restaurací, pak ho muž pozval ještě k sobě domů na panáka. Místo přátelského popíjení ale došlo v bytě na Barrandově k fyzickému konfliktu. Proč, to kriminalisté neprozradili? Jisté ale je, že celý konflikt vyvrcholil tím, že mladý muž uškrtil majitele bytu páskem.
Po pěti letech se stal z případu pomníček
Na případu ihned začali pracovat příslušníci Sboru národní bezpečnosti z Prahy. Tehdy byl na objasnění případu sestaven speciální vyšetřovací tým. Ten vyslechl asi tisíc lidí. Sestavili dokonce identikit možného vraha.
„Z místa sebrali otisky prstů, které je přivedly na stopu konkrétního muže. Jenže podezření se nepotvrdilo a žádná další stopa k objasnění vraha nevedla. A tak práce na případu v roce 1989 skončila a stal se z něj takzvaný pomníček,“ uvedl policejní mluvčí Jan Daněk.
Vraha prozradil až otisk dlaně
Až po třiatřiceti letech přivedl kriminalisty z pražského oddělení vražd na správnou stopu otisk dlaně. Ten zajistil při ohledání místa činu jeden z techniků. O mnoho let později se ukázalo, že se tento otisk shoduje s jedním dalším otiskem.
„Na oddělení kriminalistické techniky a expertíz jihomoravského kraje byla prováděna kontrola daktyloskopických stop z neobjasněných trestných činů a tyto stopy byly dodatečně vkládány do elektronického systému. Právě díky tomu vyšla shoda s konkrétní osobou, která se dopustila jiné trestné činnosti, při které jí byly také odebrány otisky,“ uvedl Daněk.
Po více než třiceti letech tak měli kriminalisté konečně jedno konkrétní jméno muže, který vraždu mohl spáchat. Bylo mu 56 let. To ale stále nic neznamenalo, protože mohl otisk dlaně na místě zanechat, i kdyby vraždu neschápal. Proto za mužem vyrazili detektivové z prvního oddělení pražské policie až domů.
Tam proběhl výslech. Muž se je nejprve snažil přesvědčit, že nemá s případem nic společného. Postupně se ale začal do výpovědi zaplétat a po chvilce se přiznal. Měl prý strach celou tu dobu přijet do Prahy, aby nebyl policisty dopaden. „Při podaném vysvětlení mu spadl pomyslný kámen ze srdce, který ho trápil více než třicet let. Když se k činu přiznal, viditelně se mu ulevilo,“ dodal k tomu Daněk.
Podruhé se mu ulevilo, když zjistil, že ho již pozemský soud za tuto vraždu nepotrestá. Protože se stal případ před třiatřiceti lety, byl již promlčen.
