I díky těmto lodím objevil, ve službách Katolických králů Španělska, janovský mořeplavec a kolonizátor Kryštof Kolumbus (asi 31. října 1451? – 20. května 1506) v roce 1492, během cesty ze Španělska do Indie, tzv. Nový svět – Ameriku. Při návratu do Španělska s sebou Kolumbus přivezl deset indiánů, původních obyvatel amerického kontinentu, které Kolumbus takto pojmenoval v domnění, že se plavbou na západ přes Atlantik dostal k východním břehům Indie, a vzorky různých věcí, například bavlny nebo aloe, kterými chtěl dokázat bohatství nově objevených krajů. Ve Španělsku byl Kolumbus slavnostně přijat a zprávy o jeho objevech se rychle šířily.
Tyto plachetnice, které byly nápomocny právě i Kolumbovi, se začaly používat od poloviny 13. století ve Středomoří, zejména v Janově a Benátkách. Při výzkumných plavbách podél Afriky a do Ameriky je začaly využívat Španělsko a Portugalko od 15. století v době tzv. velkých zámořských objevů (15. století až polovina 16. století).
Karavely obvykle mívaly dva až tři stěžně. Jen zcela výjimečně bývaly karavely delší než dvacet metrů a její posádku většinou tvořilo dvacet až třicet námořníků, kteří se většinou dali najmout přímo v přístavech. Často se však mohlo jednat o zločince, kteří se chtěli vyhnout spravedlnosti na pevnině.
Název lodi byl pravděpodobně odvozen od řeckého slova „karabos“, což znamená „malá loď“. Karavela byla vyvinuta pravděpodobně na základě kompilace tehdejších rybářských člunů a arabských prvků stavby a oplachtění.
Karavely nepatřily mezi válečné lodě a spíše než na přímý boj se spoléhaly na svoji rychlost, hbitost a mrštnost. I přesto však každá karavela několik menších děl s sebou vezla. Všechny karavely na palubě měly rovněž i menší člun, který však nesloužil pro záchranu, nýbrž spíše ke zdolávání mělké vody na cestě k pevnině.
