„Jde to i jinak!“ Tak by se dala shrnout hlavní myšlenka Weisnerovy diplomové práce, ve které využívá í nestandardní a zbytkové plochy, na které se většinou pohlíží téměř jako na odpadky – anglicky tresh. Weisner s obvyklým způsobem výstavby, kdy developeři volnou plochu využijí na maximum zejména k k blokové zástavbě, nesouhlasí. Ani s tím, že je podle něj tento postup nekriticky aplikován na různorodá prostředí a automaticky přijímán jako jediné správné řešení.
Autor se ve své vítězné diplomové práci zaměřil na původně periferní oblasti Prahy 10, kolem kterých se mezitím posunuly hranice města ven. Na oblast mezi kolejišti, vlakovými seřadišti a odstavnými nádražími, na kolonie Slatiny a Trnkov, na Bohdalecký kopec, Teplárnu Michle a fragmenty městské civilizace rozeseté někde mezi nimi.
Porotci posuzovali především architektonickou kvalitu předložených prací a shodli se na zájmu ocenit návrhy, které jsou podle ní „inspirujícím autorským řešením a přitom jim je vlastní také jistý kulturně-společenský a občanský přesah“. Do nejužšího výběru porota vybrala ty práce, které mají potenciál kultivovat naše nazírání na současný svět i krajinnou, urbanistickou a architektonickou tvorbu stejně jako na samotnou profesi architekta.
Jeden z porotců, publicista Petr Volf o Wiesnerově práci doslova řekl: „Projekt ukazuje, jak zachránit zdánlivě nepříliš hodnotné území pražské periferie před tradiční developerským zastavením. Nejde jenom o ztvárněnou vizi, která objevně zachycuje genia loci a dostává se k jeho podstatě, ale především o způsob a detailní návod, podle něhož lze postupovat. Místo dostává šanci, kterou by byla škoda nevyužít.“
