Například ptáci, kteří u nás zůstávají a neodlétají na zimu do teplých krajin, čepýřením zvětšují vzduchovou izolační vrstvu okolo svého těla. Během nocí, kdy se ještě výrazněji ochladí, navíc nocují pohromadě a navzájem se zahřívají.
Nejlepší variantou, jak přečkat zimu, je zřejmě pravý zimní spánek neboli hibernace. Spící zvíře sníží svoji tělesnou teplotu na minimum, klesne mu krevní tlak a také jeho srdce pracuje pomaleji. Současně se zpomaluje též dýchání a rovněž trávicí a vylučovací soustava téměř nepracuje.
Pravým zimním spánkem spí většinou drobní savci. Největším zimním spáčem je snad sysel, který se do své nory ukládá již na sklonku léta a probouzí se, až když je jaro v plném proudu, v dubnu nebo až v květnu. Před usnutím se však důkladně vykrmí.
Tímto druhem zimního spánku spí také ježci, i když zdaleka ne po tak dlouhou dobu jako syslové. Vhodný úkryt na zimu si ježci vyhlížejí v září nebo v říjnu. Pak se začnou důkladně krmit. Jejich hmotnost může během jednoho měsíce vzrůst až na dva kilogramy. Podle snižující se teploty pak poznají, kdy už je čas usnout. Do pravého zimního spánku upadají kromě ježků a syslů dále například také svišti a plchové.
Zimním spánkem spí rovněž i netopýři. Zatímco syslové zahajují zimní spánek mnohem dříve než jiná zvířata, u netopýrů je tomu naopak. Ti jsou totiž tak malí, že si velké tukové zásoby vytvořit nemohou. Proto usínají mnohem později, většinou až s příchodem prvních mrazů.
Do hlubokého zimního spánku neupadají například veverky. Ty mají takzvaný nepravý zimní spánek. Prospí pouze nejmrazivější dny. Protože jejich metabolismus tak není zpomalený jako u pravých zimních spáčů, potřebují potravu i v zimě. Jelikož však v zimě příliš potravy k nalezení není, vytvářejí si zásoby na zimu již během roku. Jejich zásoby tvoří semena a ořechy jako vynikající zdroj energie, dále houby a nejrůznější plody.
Podobně jako veverky tráví zimu například bobři nebo ondatry. Oba tito vodní tvorové si zásoby na zimu shromažďují během léta a podzimu.
Krtci se v zimě prohrabávají hlouběji pod zem, kde nemrzne a lépe se jim zde hledá potrava. Pro všechny případy však i oni mívají vytvořenou zásobu žížal. Krtek prospí asi osm hodin denně a po zbytek dne pobíhá v podzemí.
Medvědi se do podzimu vykrmí a poté se uloží ke spánku, jejich tělesná teplota však klesne pouze o několik stupňů a tep ani dýchání se příliš nezmění. Spící medvěd vnímá zvuky kolem sebe. Ty ho můžou i probudit. Medvěd pak usíná znovu. Medvědice uprostřed zimy přivádí na svět medvíďata. Musí mít proto dostatečné tukové zásoby nejen pro sebe, ale i na kojení svých mláďat. Podobně zazimují i jezevci. Kvůli tomu se před zimou dokážou obalit i několikacentimetrovou vrstvou tuku.
V zimě nespí například lasice kolčava nebo lasice hranostaj. Chytají hlodavce a zimu tráví kupříkladu v senících nebo v nejrůznějších hromadách dřeva. Nespí ani hraboši a myši.
