Pro jeho odvahu a statečnost to kdysi bylo velice ceněné lovné zvíře, které lovila výhradně šlechta. Hon končil zabitím zvířete oštěpem nebo speciálním „kančím“ mečem. Následovala mohutná oslava hrdiny, jenž kance skolil. I proto dnes zřejmě najdeme na mnoha hradech, zámcích i šlechtických erbech kančí hlavu. Nadměrný lov kanců způsobil, že již koncem 18. století byla divoká prasata v naší přírodě zcela vyhubena. Přežila pouze prasata chovaná v oborách.
Do volné přírody se divočáci začali vracet až od 50. let minulého století, částečně díky poničeným plotům obor v průběhu druhé světové války, částečně vlivem migrace divokých prasat k nám ze sousedních zemí.
Hrozivé zvířecí čelisti. Kdo má v říši zvířat nejsilnější skus a kdo svou zubatostí spíše jen straší
Divoká prasata jsou velmi adaptabilní, ve volné přírodě se jim opět začalo dařit, zejména i díky omezení jejich lovu. Zpočátku byla v lesích vítána, neboť stejně jako v minulosti i v současnosti je pro dnešní myslivce černá zvěř cennou kořistí a trofejí. Brzy však v pozitivním náhledu na návrat divokých prasat do přírody nastala změna…
Prasata jsou velmi plodná, bachyně může mít v jednom vrhu až dvanáct selat a v některých letech bývají vrhy i dva. V naší přírodě divočáci nemají přirozené nepřátele, jakými jsou medvědi a vlci – a převážná většina selat tedy přežívá. Díky své přizpůsobivosti se prasata dokázala přesunout také do polí a začala na nich škodit. V současné době jim právě pole velice vyhovuje díky rozšířenému pěstování kukuřice, jež jim poskytuje nejen potravu, ale i úkryt. A když se kukuřice sklidí, prasata se přesunou na pole s ozimou řepkou a mají tak potravu na celou zimu.
Díky všem výše uvedeným faktorům byl nakonec návrat divokých prasat do přírody tak rychlý, že již v 90. letech minulého století začala být u nás prasata přemnožená, a to i díky jejich naprosté nenáročnosti. Jsou všežravá, spásají obilí, sbírají například též lesní plody, houby, ze země vyrývají cibulky a oddenky rostlin, sbírají ovoce v sadech, nepohrdnou ani ponravou, myší nebo hrabošem či vejci a mláďaty ptáků hnízdících na zemi a dokonce když na poli narazí na odložené zaječí nebo srnčí mládě, sežerou ho také. Divočáci už objevili i kouzlo popelnic a kontejnerů s odpadem.
Při vyrývání potravy si nikterak nevybírají. Přeryjí pole a louku stejně, jako kupříkladu zahrádkářskou kolonii. Kromě škod, které tak napáchají na zvířatech, rostlinách a zemědělských plodinách však pro nás představují rovněž i přímou hrozbu. Na hospodářská zvířata mohou přenášet různé nemoci, zejména prasečí mor. Některými nemocemi mohou nakazit i člověka, například listeriózou, trichinelózou a salmonelózou. Nebezpečná jsou i v silniční dopravě, způsobují množství dopravních nehod. Ve své podstatě byla divoká prasata považována za škodnou zvěř odedávna. Dnes se jejich přemnožení v některých případech řeší hromadnými odstřely.
