Dva zamilovaní, je tomu už tak čtyřicet let, se rozhodli své potěšení uskutečnit v lůžkovém voze na trase Bratislava – Praha, kterým jsem cestoval i já. Ovšem vzali si sebou třílitrovou láhev čerstvého červeného burčáku a těsně ji uzavřeli. Ta, když byli v nejlepším, „vybuchla“ a červeno bylo v celém kupé a jejich nahá těla byla pokryta lahodným mokem. Úplné detaily nemohu popsat, byly by přístupné ne po 22., ale až po 24. hodině.
Není to tak dávno, co jsem cestoval lůžkovým vozem JLV z Prahy do Kysaku. Ač to zní neuvěřitelně, hovořil jsem s dvěma cestujícími Martinem a Tomášem, kteří jedou tímto vozem do Vysokých Tater či Slovenského ráje, chodí celý den, mnohdy i třicet a víc kilometrů, a pak zase nasednou do lůžkového vozu a jedou zpět do Prahy, aby byli včas v práci. Tomáš to dokonce praktikuje minimálně jednou měsíčně. Neztratí tak dovolenou, ovšem nevím, jak bych to dal. A když jsem to vyprávěl svým známým, nenašel se nikdo, kdo by to měl chuť absolvovat.
Nedávno jsem jel v lehátkovém voze se dvěma japonskými studentkami a dost jsem se styděl, že ony toho věděly o Praze tolik, a já o Tokiu tak málo. Jízda lůžkovým vozem nadchne určitě i děti, zvláště když se „plácnete přes kapsu“ a zvolíte kupé se sprchou, záchodem a umyvadlem. Jen prosím dbejte na rady průvodce vozu, pokud se týče bezpečnosti, zamykání a používání karet. Jestliže vám půjdou rady jedním uchem tam a druhým ven, tak by se vám nemuselo vyplatit.
Zdroj: Autorský text
