V tomto místě, které je od Prahy vzdáleno téměř tolik kilometrů jako pobřeží moře v Chorvatsku, je čisté přírodní prostředí, a obce podobné velikosti mohou závidět hospodu, kde usměvavá dáma obsluhuje s nonšalancí. Sedíte tu v obrovských pohodlných křeslech, takže vše připomíná dobře vybavený obývací pokoj.
Uslyšíte řadu příběhů, a ještě k tomu moc neutratíte, neb tady na východě jsou ceny daleko nižší než třeba v Bratislavě. Už jsem viděl některá místa, kde by se dalo s nadsázkou „jíst z podlahy“, ale v tamním kostele bych mohl jíst z podlahy i bramborovou kaši.
Vše doslova čistotou zářilo, že si toho musí všimnout i normální chlap jako já, kterého takové věci jindy nezajímají. Když jsem to pochválil místní obyvatelce, hleděla na mne s údivem: „S děvčaty po mši budeme vše uklízet.“ Vůbec nechápu, co by se tam dalo ještě udělat. Mladý pan farář vedl zádušní mši zajímavě, a s takovou energií, že mi jí snad kus předal a ačkoli jsem chtěl jen nahlédnout, zůstal jsem tam hodinu.
Také jsem došel k názoru, že se tady místním obyvatelům ztrácí alkohol v krvi rychleji než jinde na světě. Ale nevím, jestli by alkoholtestery moje poznání úplně potvrdily…
Autorský text
