Hašlerky, to je dnes již pojem mezi větrovými bonbóny a také stálice. Na našem trhu se samozřejmě objevují s pádem komunismu spousty bonbónů na kašel, chrapot i jen pro svěží dech. Ale také pro „pocucáníčko“. Ty naše pražské jsou ještě stále v kurzu.
S jejich pravým původem je to přece jen trochu zapeklité a musíme tedy zahloubat na začátek jejich éry, která však nezačala v Čechách.
Jak vznikl tento bonbón
Směs údajně vymyslel v roce 1877 jistý hamburský lékárník. Když po letech před jedním vystoupením měl prý Enrico Caruso, který byl věhlasným operním zpěvákem té doby, potíže s hlasivkami, zachránilo ho užití bonbonů z uvedené směsi. Údajně je dochované i písemné poděkování výrobci a také se rozhodl a souhlasil s propůjčením svého jména těmto chladivým větrovým bonbonům pod názvem Caruso-Hustenbonbon. Ze směsi tohoto nebo podobného složení pak před I. světovou válkou začala vyrábět vídeňská firma Erich Kirstein (Wien XIX, Heiligenstädterstrasse 50) také tyto bonbóny.
Jak se vlastně dostal do Česka
Je všeobecně známo, že v té době byli i v Čechách podnikavý lidé, kteří měli dobré nápady. Mezi ně se zařadil i začínající, pražský podnikatel František Lhotský. V roce 1917 získal od E. Kirsteina recepturu a začal bonbony Caruso vyrábět v dílně v Praze na Královských Vinohradech. Přesněji v tehdejší ulici Komenského č. 35 (dnes Belgické č. 8). Velmi brzo zjistil, že italský název není pro běžné zákazníky v Čechách dostatečně přitažlivé.
Karel Hašler je ta správná reklama
Výrobce pan Lhotský se proto 20. 12. 1920 vypravil, do známého pražského kabaretu Lucerna s krabicí svých výrobků za právě chraptícím umělcem panem Hašlerem. Zřejmě chtěl dát svým bonbónům název inspirovaný právě hudbou.
Písničkář se přesvědčil o kvalitě a účinku a dal na místě písemný souhlas s užitím svého jména. Originál je dochovaný v Národním muzeu. Bulvární novinářská fáma, která vznik nového slavného názvu provázela celkem dlouho, o svazku bankovek za tento souhlas je však nepravdivá. I když je známo, že Hašler měl značnou potřebu vyššího příjmu pro rodinu a domácnost. Karel Hašler však jako dobrý obchodník věděl, že jeho jméno bude vynikající a stálou reklamou bez jakýchkoliv výdajů.
Hašlerovo jméno zajistilo větší poptávku až do dnešní doby
Růst výroby nabral na obrátkách poměrně rychle a to vyžadovalo spolupráci s někým schopným a další prostory. Pan Lhotský tedy požádal o spolupráci mladšího bratra Oldřicha a ten dostal k dispozici i větší prostory. Ty získal v Michli na „Krhounkově poli“ (později ul. Nerudova, dnes Magistrů). 28. 2. 1948 byl majitel akčním výborem z podniku vykázán, výroba cukrovinek byla kolem 1953 přenesena v rámci Pražských čokoládoven do bývalé Rupy v Modřanech. Hašlerky jsou po privatizaci ve výrobě firmy Nestlé v závodě Sfinx v Holešově.
Připomeňme si krátce, kdo byl tedy Karel Hašler
V prvé řadě skvělý herec, skladatel, textař a režisér.
Narodil se roku 1879 ve Zlíchově a jeho život vyhasl v roce 1941 v koncentračním táboře Mauthausen.
V roce 1919 založil vlastní hudební vydavatelství. Mimo to také často vystupoval ve varieté na Vinohradech.
To nač by mohl být opravdu hrdý a co tu po něm zůstalo, jako bohatství české muziky jsou jeho písně.
Byl také jmenován rytířem české kultury in memoriam.
Vzpomeňme pár nejznámějších:
- Ta naše písnička česká
- Pětatřicátníci
- Po starých zámeckých schodech
- Bílý kvíteček
- Hoši od Zborova
