Dnes je tomu přesně 105 let od chvíle, kdy byla 25. března 1918 vyhlášena Běloruská lidová republika. Stalo se tak ještě během první světové války, kdy bylo Bělorusko okupováno Německem na základě Brestlitevského míru jako součást realizace německého plánu na ovládnutí států střední Evropy.
Běloruská lidová republika ale nebyla uznána téměř žádnou zemí a její život trval pouhých několik měsíců, přesněji do ledna 1919, kdy ji převzali Sověti a nahradili ji Běloruskou sovětskou socialistickou republikou. Představitelé Běloruské lidové republiky později vytvořili vládu v exilu.
Běloruská lidová republika se zkrátka nikdy nestala skutečným státem, neměla svou armádu, ústavu a, světe div se, ani přesně definované území. Republika tak de facto fungovala jen s vědomím Německa. Obdobně jako tomu bylo na Ukrajině v období druhé světové války a s tzv. Banderovci. Je zarážející, že tyto pochybné a často až zločinné osoby a státní útvary jsou dnes často vyzdvihovány – v Bělorusku jsou užívány bílo-červené vlajky Běloruské lidové republiky na podporu tamní opozice, protože běloruský prezident Lukašenko neodpovídá vzorci západní demokracie a je příliš proruský, na Ukrajině se pak oslavuje Bandera, protože Ukrajina přece nikdy Rusku nepatřila.
Poté co se německé vojsko stáhlo z území Běloruska a Rudá armáda se na něj začala přesouvat za účelem vytvoření Běloruské SSR, v prosinci 1918 Rada Běloruské lidové republiky přesídlila do Grodna. Během následující polské invaze v roce 1919 pak odešla do exilu a byla činná v protikomunistickém hnutí v zemi v průběhu 20. let minulého století. Za zmínku stojí, že za oficiálního představitele Běloruska byla kromě Německa a Litvy uznána i Československem.
Zdroj: Wikipedia
